České století

Komentář je psaný krátce po zhlédnutí prvního dílu. Bohužel musím říct, že mě docela zklamal. Scénář mi přišel docela nešťastný - bylo asi těžké vše vtěsnat do poměrně krátké stopáže, ale shrnout vývoj posledních let před založením státu do několika vět vypravěče při vystupování Masaryka z vlaku, tak to bylo podle mě fakt hodně hloupé. Všichni mluví česky, přeci jen je to český počin, ale když se Masaryk baví s Thunem, kde mu vytýká, že neumí česky a on mu česky odpoví, tak to je prostě podivnost. Dramatické kroužení kamery mi také po chvíli začalo dost vadit. Zvukaři zase velmi rádi nechali vyniknout zvuky z okolí, takže ani nebylo hercům občas pořádně rozumět. Abych ale jenom nehanil, maskéři a kostyméři odvedli práci skvěle, casting se také poměrně vydařil (obzvlášť pan Huba byl perfektní). Samozřejmě, že se nabízí srovnání s Hořícím keřem - ten se mi líbil téměř po všech stránkách víc, ale je to asi také tím, že tam měli k dispozici mnohem delší stopáž. Je to tedy asi jako srovnávat několikadenní návštěvu nějakého města, kdy si centrum projdete křížem krážem, se situací, kdy si projedete město ve vyhlídkovém autobusu a pak hned zamíříte na letiště. Přesto je dobře, že se tento projekt podařilo dokončit, protože se lidé zase dozví další věci z naší historie (i když jak moc pravdivé ty věci jsou, to je otázka)... (28.10.2013)

"České století podle Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka." Historická fakta a velká scenáristická licence. Možnost k dialogu a zatím nejpromyšlenější zobrazení českých dějin. V podstatě něco, co se snad ani nehodí na nedělní večer v ČT1. :-) Překvapuje mě, co vyvolává kontroverzi (existuje snad jedna možnost toho, jak má být historie zobrazena?) a líbí se mi, že seriál přidává na hutnosti s blížícím se přelomovým rokem 1948. Pro mě bude ale rozhodující, jak zobrazí novější události, které tvořily postavy, jež ještě žijí. Pak možná i zvýším hodnocení. (02.12.2013)

Útržky z českých dějin očima Roberta Sedláčka zcela jistě nebudou objektivním dějepisným lexikonem, nicméně divácká i populárně naučná složka funguje alespoň v rámci svých základních pravidel a tak lze s přivřenýma očima tenhle cyklus vzít na milost. Některé figury v hereckém ztvárnění dosahují neobvyklých kadencí (Daniel Landa-Emanuel Moravec, Marek Daniel-Václav Havel). (06.07.2015)

Ambiciozní projekt je nepovedenou karikaturou svého záměru, i když druhá část cyklu nevyznívá tak beznadějně jako první. Vše uvozují Sedláčkova slova, podle kterých Beneš měl být údajně slabou osobou. Bolestným překvapením jsou i Kosatíkovy scénáře, které jsou ve své jednoznačné většině hluboko pod úroveň jeho knih. (19.12.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)