Reklama

Reklama

Povídková komedie o pěti lidech, na které se usmálo štěstí. Jenže štěstí ve hře a v životě nechodí vždycky ruku v ruce. (Netflix)

Videa (1)

Trailer

Recenze (9)

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Tak já jsem se bavil. Hlavně při povídce „Jachta“. Zde kreace, kde se „blejsknul“ ožralý pan Jean Lefebvre. Ta pobavila asi nejvíce. Škoda, že krátce. Ale dobré byly všechny a ta poslední s panem Funésem, to byla už jen taková třešnička na dortu. Mimochodem se zde objevila v roli jeho filmové dcery Danielle slečna France Rumillyová, která později hrávala pravidelně v četnické sérii jako jeptiška, tuším Klotylda? Celkově to hodnotím nadprůměrně, protože to nemělo (skoro) nikde hluchotu a pěkně to odsýpalo. Prostě komedie, jak má být.         70 % ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Příjemné povídky, které sice většinou nepřekvapí pointami, k nimž míří od samého začátku, ale především díky obsazení je radost je sledovat. Asi nejvíce se mi líbily příběhy Norek, Jachta (s malou, ale k popukání vtipnou rolí námořníka - opilce Jeana Lefebvra) a závěrečný Jackpot, v němž se Louis de Funès zcela odzbrojujícím způsobem paranoidně pomátl. ()

Reklama

curil 

všechny recenze uživatele

Francouzská komedie přináší včetně prologu pět povídek, které lze volně do češtiny přeložit: Norek, Labužnické jídlo, Noc s hvězdou, Jachta, Jackpot. Všechny hlavní postavy se stanou nečekanými výherci ještě více nečekaných cen. Jak s nimi naloží a zda jim přinesou uspokojení, je jenom na nich. Nejlepší byla hned první povídka "Norek" o služce a její výhře norkového kožichu, který odmítá sundat a vykonává v něm všechny pracovní úkony. Nápad je nejlepší z ostatních epizod, kde ještě zaujme zásluhou osvědčené komiky Louise de Funése pátá, kde pan Antoine s krabicí plnou peněz z výhry v loterii uniká před domnělými zloději a lupiči. Nutno dodat, že film je obsazen opravdu špičkově výkvětem francouzských herců ze šedesátých let. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Pětice povídek, které spojuje téma výhry soutěže v novinách  a teda v případě povídky 1-4 i pokaždé nějaká šedesátková krasotinka a nadbíhání od starších panů  (zdaleka to neskončí jen v úvodu  u rozverné Mireille Darcové....a zrovna oslavovaná madam Paddington ve třetí povídce byla suverénně nejslabší.:D ). Zbývá snad jen dodat, že první a třetí  povídku neměl na svědomí nikdo jiný než Philippe de Broca a druhou se čtvrtou zase budoucí režisér Četníka Jean Girault a mihne se zde mnoho známých jmen (nebo alespoň obličejů) tehdejší francouzské komedie. Ve druhé povídce mě mile překvapil notorik šedesátkové francouzské komedie Francis Blanche,  který byl  na malém prostoru hodně vyklidněný a  celkem mliý, že jsem ho skoro nepoznával, ale on má snad pokaždé jinou polohu.:D Každopádně podobný menší prostor mu svědčí, docela mě potěšil, ale nedokážu si představit, že by s těmi svými grimasami takhle utáhnul celý film.  A když už mi přišlo u Mondyho čtvrté povídky, že to pomalu přestává být o něčem jiném než těch krasotinkách,  nastoupil na závěr v poslední povídce na scénu Louis de Funés se svou kufříkovou story...pozor ještě dlouhé čtyři roky před zfilmováním Oskara. Nevěděl jsem, že si takhle bránil kufřík ještě nikde jinde, ale už zde mě rozesmál, hlavně při obličejích a posunkách na dceru...a ano, jeho povídka vážně možná trochu vyčnívala. Pro další objevovatele podobných raritních francouzských komedíích jde o docela milé a zajímavé zastavení. Ovšem v adventu před třemi roky jsem viděnou jinou komedii s Funésem v menší  roli z předčetníkovského období Výhodná koupě. A komentář můžu zakončit úplně stejně: Ale za dva roky vzniknul Četník ze Saint Tropez a ten už byl někde úplně jinde.  Ale tak...oslavil jsem tříleté výročí zhlédnutí Výhodné koupě, a zítra oslavím třílété výročí koncertu Adventních radovánek, po třech letech opětovnou návštěvou.:D ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Povídka s Françoisem Périerem: obstarožní absurdní cosi, co má připomínat romantickou komedii. Ač Périera nepovažuji za špatného herce, tady je vidět, že v roce 1963 jeho kouzlo coby šarmantního milovníka či komika už poněkud odvál čas. Ještě že se kolem něj motají krásné slečny. Bohužel to celé trvá dost dlouho a na víc, než 2 hvězdičky za dvě kočičky to u mě nevydá. (2*) ---- Povídka s Francisem Blanchem: neskutečně otravné, stejně jako celý Blanchův humor. (2*) ---- Povídka s Darrym Cowlem: Už jsem si myslel, že se tentokrát u francouzské komedie vůbec nezasměji, ale Cowl to naštěstí plně prolomil. Potvrdil jsem si, že mě tenhle chlapík se svým humorem baví a mohl bych se zase zkusit někdy podívat na vyloženě „jeho“ film. Tuhle povídku navíc režíroval Philippe de Broca a je to stylově rozhodně znát, dost to připomíná de Brocovy rané filmy a oplývá i zdařilými gagy především v úvodní scéně s řebříkem a plakátem. (4*) ---- Povídka s Pierrem Mondym má trochu smůlu, že rozvíjí úplně stejné téma jako ta předchozí, tedy výhra slečinky. Co mírně místy snižuje dojem variování, to pozdvihuje vedle Mondyho i jeho pravidelný parťák Jean Lefebvre v roli zábavného opilého námořníka. (4*) ---- Povídka s Louisem de Funèsem: Očekávání toho nejlepšího na závěr vyšlo a nekorunovaný král francouzských komiků nezklamal! Povídka o trampotách s kufříkem navíc nestojí výhradně na Funèsově sólu, ale se stejným gustem se činí i jeho rozverná filmová dcera a herecký veterán Noël Roquevert. K zdařilým prvkům patří i velice vtipně zakomponované cinefilní odkazy s plakáty na dobové westerny a horrory či neotřele využité operní árie. (5*) ---- Jako celek zajímavý povídkový počin, především pro skalní fanoušky dobové francouzské komedie, žel pro první dvě povídky ho vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky. [70%] ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama