Paříž-Manhattan

Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40% (28.01.2013)

Celkom originálna pocta Woodymu, ktorý sa vo filme dokonca objavi v cameu:) Ja, ako človek pre ktorého je W.A. filmový guru, neviem mať veľký odstup od podobných filmov, pretože sa na ne pozerám optikou fanúšika, niekedy nekritického. Preto tá * navyše:) Inak je to veľmi príjemná, nič neriešiaca sympatická pozitívna jednohubka, s typicky francúzskym šarmom... (14.05.2013)

Moje smůla, že moje alergie na Woody Allena zrovna kulminuje, takže základní osa filmu (Woody coby mentor na plakátě, s nímž si hrdinka povídá) mne spíš otravovala, než bavila. Ale jinak to hledání životní cesty a peripetie rodiny a známých byly zcela ve stylu jemného francouzském humoru, takže jsem byl svědkem poměrně příjemné romantické komedie s trochu stupidním závěrem. Allenova moudra mi dnes už přijdou vyčpělá, ale připouštím, že smysl to dohromady dávalo. Jinak se ve filmu všichni chovali jak střelený prakem do brňavky, což mi připomnělo filmy Francise Vebera, které mám rád. 75% (25.09.2014)

První hodnocení (zadané dokonce experimentálně přes kindle!) filmu i první komentář tady. S Woodyho zhmotněním velmi symbolický film, vůbec jsem netušil, že se mistr hodlá dostavit i jinak než pohledem z plakátu. Alice Tagliony už nevypadá tak dobře jako v Dablérovi, ale to je spíš rolí. Patrick Bruel je nenápadný, ale o to vytříbenější hláškař. Michel Aumont je skvělý a odpusťte mi to, nemohl jsem přijít na to ,odkud ho (tak dobře filmově) znám a spletl jsem si ho s André Wilmsem z Le Havre. Přeslazený konec se dá jakž takž zkousnout, i díky W.A. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (23.11.2012)

„Vy taky máte střelenou rodinu?” - „Naši jsou chorobně nenápadní. Babičce je 102, dědovi 106 let. I pánbůh na ně zapomněl. Až si to jednou uvědomí, pomstí se na mé generaci.”... Mám ráda Woodyho Allena a tahle úsměvná romance plná nefalšovaného francouzského šarmu a zároveň tak trochu pocta jeho filmům mi okamžitě padla do noty. Omámená harmonizujícími tóny příjemných melodií, zcela ve stylu subtilního chlapíka s brýlemi, jsem se příběhem ochotně nechala unášet za hranice všedních dnů... (16.06.2020)