Princezna a bojovník

Krom pozoruhodného citu pro vyprávění, hereckého obsazení a dalších, neméně důležitých aspektů vetknul Tykwer do svého počinu zvláštní rozměr romantiky. Nenucený, magický, o to intenzivnější. Přesto nebo právě proto se jednoduchému přídomku "romantický", dle mého názoru, nenápadně vymyká, brání a zůstavát tak snovým příběhem ušlechtilé formy lásky zbavené lživých okras. Nejsem příznivcem zbrklých nálepek typu "nejlepší xxx film", ale tohle dvouhodinové přejíždění tykwerovy jemné, filmové dlaně po diváckých srdcích bych dokázal sledovat věčnost. (27.04.2006)

Tom Tykwer upoutal mou pozornost již několikrát, v tomto případě zcela a beze zbytku. Od prvního záběru na osamocený dům nad mořem, od prvních barevných tónů a podmanivé hudby jsem věděla, že tentokrát to bude ono, trefa do černého. Sissi společně s Bodem si mě omotali kolem prstu a pevně utáhli. Dopravní nehoda, nůž, brčko. A slzy. Bratři, liják, noc. A slzy. Bankovní loupež, střelba, němý úžas. A slzy, moje. Bezvýhradně přijímám tvůrcovu kreativitu, noblesu, cit, snění, osud, kdo ví... Já dnes prostě souzním a jsem na filmové vlně. (16.03.2018)

Vlastně je to pro své období celkem ikonický příklad evropského artu pro širší veřejnost. Pomalý příběh u dvou uťápnutých outsiderech, jejichž vykolejenost vytváří prapodivné situace, které umožňují předvést režisérovi a kameramanovi, kolik toho vlastně mají v rukávu. Lze to úplně stejně nenávidět jako si to pustit k tělu, protože scénář je zamořen všelijakými berličkami, skrze které motivuje příběh, aby se dále děl (viz slepý kamarád protagonistky se chce objímat v jedné jediné chvíli, kdy ona chce být sama, tak ho odbude a on se hned vydá jíst zářivku. Jíst zářivku?! Ano, jíst zářivku.), ale zároveň ty přerostlý děcka v hlavních rolích jsou v něčem hrozně roztomilá (třeba Franka Potente, co pořád chodí, jakoby jí praskla voda) a díky tomu se například podařilo vytvořit z polní tracheotomie nejromantičtější scénu roku. Flus. Tykwer a Griebe byli dvojka, která dokázala přemazat kdejakou scénáristickou divočinu do dechberoucí vizuální podívané a není divu, že po nich sáhly zahraniční prachy. Že druhý jmenovaný naposled kotvil i měsťácké podívané 25 km/h je smutným dokladem aktuální úrovně německého filmového mainstreamu. Mimochodem režisérův trademark, totiž demonstraci teorie motýlích křídel a neovládnutelná vzájemná propojenost věcí se objevuje i zde. (05.11.2020)

Keď si vybavím Nebo, ktoré niť náhody / fatálnosti rozvinulo do takmer geniálnych sfér nebeských a rovnako pretínalo cesty dvoch neznámych nepochopiteľnou, všemocnou osudovou priamkou, Princezná a bojovník vyznieva len ako akási impresívna ozvena. Nebo vzniklo neskôr a ja, hoci sú si v mnohom sestrami, tieto snímky nechcem porovnávať. Brilantné finále uzemnilo všetky kritické hlasy a nastavilo ma do náručia katarzie, aj keď, to si priznajme, neplnoletej, a to absolútne oprávňuje odkliknúť 4*. Sem-tam scenáristicky "ujeté" a okato neuveriteľné, no kto by sa s týmto pri tak unikátnej rozprávke o počiatku jednej lásky otravoval?! No kto, keď je k tomu tak umne natočená? Nebuďte smiešni..... Metafyzickosť, áno, a zároveň číra nadrozumovosť sa prevaľujú vo vlnách, aby spolutvorili nadpozemský, transcendentálny celok /Nebo/ či v jadre krehkú pozemskú rozprávku /P. a b./, kde princezné vystupujú zo svojich rób a bojovníci zaseknutí v časopriestore potrebujú vyslobodiť. Ani ten čas neplynie s Tykwerom klasicky! P.S.: Pár scén ma svojou sugescoiu naštrbilo pekne neúprosne: scéna pod náklaďákom (potláčam nevoľnosť:)), "blatistá tvár zblíženia", rozhovor v izolovanej miestnosti atď..... (14.12.2008)

Vcelku solidní drama, ovšem scénář by snesl kapánek promyslet, uvedu jen dva příklady. A) pokud s dodávkou srazím holku, není mi divné, že před autem nikdo není? No tady není, nikdo jí nehledá. B) banka a bezpečnostní opatření - kdo film viděl či se na něj podívá, asi bude kroutit hlavou jako já - kamery skoro nikde, ochranka nikde, kontrola pohybu osob nulová, no prostě pohoda :-) (27.05.2018)