Princezna a bojovník

Tykwer sa pohral s príbehom, formou (priechod mušľou do minulosti, čiernobiele nemé niekoľkosekundové flashbacky) a vydal svojich nejednoznačných hrdinov na únikovú cestu z "tohto hajzla". Obyčajných osamelých ľudí, rutinne vegetujúcich v tejto stoke a naozajstne prežívajúcich najmä cez svoje pocity,sny či traumy. Naplniť prirodzenú túžbu o dotknutí sa ruky blízkej osoby, o spoločnom zdieľaní nebýva ľahké a často vyžaduje radikálne rozhodnutia, zlomy doterajšieho správania. Niekedy je potrebné pobiť sa ako lev, ako bojovník, ktorým v tomto prípade bola podľa mňa neúnavná blonďatá ošetrovateľka na psychiatrii, ktorá o naplnenie svojho sna bojovala do posledného dychu. Vydarená rozprávka pre dospelých s mystickými presahmi. Logiku a racionalitu toto hravé dielo často vzdušne snovo opustilo; vecí na zamyslenie - najmä v citovej oblasti ale ostalo po jednotlivých scénach stále dosť. Doslovnosť dopovedania príbehu tvorí jediný vážnejší mráčik filmu (aj keď v prostredníctvom efektnej scény prechodu fotografie do živého obrazu). (31.08.2005)

Už si z toho pramálo pamätám, ale ten príjemný pocit ostal. Príjemné prekvapenie, hlavne preto, že som sa bál dĺžky. Rozhodne menej na efekt ako Lola, a viac od srdca. Asi jediný krát od Tykwera od Loly, vrátane nej. Len ten záver bol trochu zbytočne naťahovaný .Od roku 2000 ma nemecká kinematorafia ešte nesklamala. Možno preto, že si uvážlivo vyberám, ale aj tak. (01.08.2009)

Jednoduchý dej - vynikajúca kamera - mystická jemná hudba - skvele vykreslené a zahrané charaktery .... To sú základné ingrediencie potrebné na prípravu tohoto chef-de-oevre de Monsieur Tykwer ... Keby nebolo Tykwera, tak nemecké by boli len Kobry 111, rôzni komisári a vyšetrovatelia a presladené a plytké Pilcherové ... Gott sei Dank Deutschland, že máte Toma Tykwera .....!!! (07.10.2006)

No ač je to neuvěřitelné, mě se to opravdu líbilo - výborná hudba, krásná Franka (hmmm...tentokráte v sesterským :)) a velmi zvláštní atmosféra...Jen ten Benno Fürmann mi přišel trošku herecky "neohrabaný", jeho "pláč" byl velmi zvláštní (mám takový pocit, že nejde plakat bez toho, aniž byste neměli červené oči) - ale to zas tak nevadí, náhoda a osudovost mi tu sedla lépe než v (pro mě herecky a režijně impotentní) Lole. Film má své chyby, na pět to asi není, ale silnější čtyři mi sem pasují. Po Lole tomu tak nebylo, ale teď se těším na jeho další filmy... (15.05.2006)

Na půl cesty do Nebe. Princezna a bojovník je film, kterému absolutně nechybí "Tykwer touch" a nabízí tak asi vše typické, co lze ve filmech Toma Tykwera najít. Na můj vkus toho ale obsahuje až příliš mnoho. Jako kdyby chtěl Tykwer do filmu nacpat všechny svoje nápady a jejich množství upřednostnil nad jasnou formou. Právě proto působí Princezna a bojovník jako přípravné cvičení na Nebe, na film, který mě uchvátil čistotou formy a jasným a silným rámcem vyprávění. Princezna a bojovník chce vlastně asi říct skoro to samé a v mnoha momentech se to i daří. Jenže příběh je sám o sobě strašně překombinovaný, roztahaný a na můj vkus až opravdu příliš závisí na osudových náhodách (těch bylo tolik, že by je snad i Hitchcock považoval za přehnané). Výrazové prostředky balancují na hraně mezi zvýrazňováním thrillerově pokřivených lidských charakterů (podobný přístup jaký Tykwer zvolil již ve Smrtelné Marii) a osudem předurčené lásky (Nebe). Nejsem si jistý, zda si mix těchto přístupů neřeže sám pod sebou větev. Je však nutné říct, že Princezna a bojovník není v žádném případě špatný film, ba naopak, je to film sršící nápady, filmařským umem a snahou natočit něco jiného, něco tykwerovského. 6/10 (21.02.2018)