Lola běží o život

Time is on my side… yes it is. Dá se to říct o filmových hrátkách s linearitou i době, která prověří hodnotu ve své době třeba převratného snímku. Vertigo Tykwer sice kouzlí s kamerou, střihem, hudbou i barvami, ale míč je někdy šišatý a rozhodčí obvykle nastaví nad rámec devadesáti minut.. Při pohledu na tempo a výdrž toho rudohlavého Oskara bez plechového bubínku je mi tak trochu záhadou, jak to že ještě Němci nemají olympijské zlato v běhu na střední tratě.. (22.04.2015)

Neuvěřitelný závod s časem, náhodou, štěstím a OSUDEM. Třikrát jinak, třikrát zběsile a třikrát s jinými výsledky. Divoký běh punkerky Loly za sto tisíci markami a hysterickým přítelem v nesnázích. Drama, filmový experiment, černá komedie či bůhví co ještě se stalo zcela zaslouženě kultovní záležitostí. Zcela originální spleť o třech dějstvích a dvou mezihrách podává režisér Tom Tykwer nekonvenčně, šokujícím a zábavným způsobem zároveň. S chutí si hraje se známými prvky a jejich možnými kombinacemi, velmi přínosné je i to, že příběhy nevypráví paralelně, nýbrž je řadí za sebou. A vždy své hrdiny nechává bojovat s novými souvislostmi. Pro Lolu a přítele Manniho používá „čistý“ obraz, zrnitý (řekněme amatérský) je vyhrazen dalším postavám, jako je především její otec s milenkou, černobílým pak snímá situace, které předcházeli hlavním událostem. Nebo je dovysvětlují. Používá i animačních vsuvek, či statických fotografií o budoucích událostech osob, které Lola při svém maratónu potkává (a je jimi ovlivňována). Tykwer je někdy až příliš doslovný, a pokud něco vytknout, tak snad jen scéna z kasina byla na mě už „příliš“. Ale Tykwer si rád hraje jako děcko, jeho tempo je strhující a nic není těžkotonážně propojováno. A sympatické rudovlasé France Potente jsou za doprovodu techna zaslouženě otevřeny brány Hollywoodu.. (23.01.2006)

Režisér Tom Tykwer sa presadil svojím celovečerným snímkom Lola beží o život, ktorý sa stal v Nemecku najúspešnejším domácim filmom roku 1998. Kultové dielko, predznamenajúci údajne zmenu v nemeckej kinematografii, je určený generácií, odchovanej klipovou kultúrou, technopopom a televíznymi stanicami typu MTV. Autor, ktorý sa podieľal aj na výraznom soundtracku, vyšiel z predstavy dievčaťa, bežiacou mestom a v rytme jej behu stvoril príbeh. Dynamický a zároveň romantický "generačný thriller" 90. rokov kombinuje filmový pás s videozáznamom, fotografiami a animáciou. Príbeh dojemnej nemeckej Bonnie. Story vášnivej lásky mladej ženy, ktorá dokáže zničiť strnulé pravidlá a nariadenia sveta, ktoré ju obklopujú. Snímka, postavená na diabolskom tempe a zbesilom strihu. Napriek zdanlivej ľahkosti je realizovaná s nesmiernou starostlivosťou a oplýva mnohými originálnymi nápadmi. K najlepším patria fotografické koláže, v ktorých sa bleskovo odohrajú rôzne verzie životov postáv, s ktorými sa Lola pri behu stretáva. (07.10.2019)

Na světě jsou dva druhy lidí. Aspoň pokud jde o rychlost pohybu. Máme tu coury, to jsou ti, co se courají, a potom tu jsou běhny, tedy ti, co běhají. Lola je nepochybně běhna, a že jí to jde fakt dobře. Její přítel Manni má ale kliku. Při shánění 100000 marek totiž Lola prošlape i svoje nejlepší tenisky. Tak, dost už dvojsmyslů a vrhněme se na to. Tedy na komentář. Tenhle film jsem znal už roky. Tedy věděl jsem o něm. Lidé si o něm povídali, Simpsonovi ho parodovali, Dawson Leery z Dawsonova světa ho vydával za svůj nejoblíbenější film (a přitom jeho skutečný nejoblíbenější byl ET od Spielberga :oP), a já se Lole kdovíproč vyhýbal. Nebo snad ona mně. Zřejmě jen o vteřiny. Zřejmě tahle sympatická rudovláska proběhla okolo mě pokaždé, když jsem někde zaškobrtnul, nestihnul doběhnout autobus (což se stává často, mám totiž... těžké kosti) nebo dostal těžký záchvat alergie. A to je škoda. Já si ten film totiž okamžitě zamiloval. Inteligentní scénář, skvělí herci (a to mám takovou mírnou skrytou averzi vůči Němcům. Jejda, už není zase tak skrytá...), našlapaná hudba a bleskurychlý střih vytvořil lahůdkový adrenalinový mix, který mě na nějakou tu hodinu a čtvrt vytrhnul z každodenní šedivé reality, kde mají lidé docela nudné barvy vlasů. Mám pár feel-good filmů. To jsou takové, které si můžu pustit kdykoli, a trochu mi spraví náladu, ať se děje, co se děje. Lola má slušně našlápnuto (nebo naběhnuto?), aby byla jedním z nich. To už za to stojí, ne? Tak šup, koukat! (16.06.2010)

Ano, přiznávám se, Lolu jsem viděl poprvé dnes. A jsem z ní naprosto mimo. Co se týče německých snímků, je to určitě nejoriginálnější film v jejich dějinách a (po Ponorce) i druhý nejlepší vůbec. Takový nápad se prostě objeví jednou za X let.... A když je navíc podpořený senzační režií a kamerou a odzbrojujícím výkonem Franky Potente, jdou všechny zbytečné řeči stranou. Lola je dokonalá. (25.04.2010)