Blbec k večeři

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem. (21.07.2007)

86?... mně ty francouzský komedie připadaj furt stejný...za padesát let žádnej pokrok.....jakoby zábavní průmysl celýho světa ovládly plejstejšny a francouzi stále ujížděli na "takhle jedou páni"... já prostě tendleten jemný imbecilní humor nechápu....chce to trochu tý tvrdší reality...pár vodřenejch kolen a sem tam ňákej hematom ať se pohnem z místa....tudle sem šel městem trutnov na menší voslavu a naka babka vo francouzkejch holích venčila před barákem kluka.... ten behal zleva doprava jak na koksu,a hned zas vpřed a vzad,kopíroval brownův pohyb, s klackem v ruce šermoval na náledí a vydával zvuky jako "hádža", "tršš" a podobně...a bába se na něj utrhla, a začala na něj řvát,ať si stím klackem nehraje, ať ho ihned zahodí, a já jí říkám, klukovi ho zakážeš a sama máš dva ty mrcho... a bába ztichla natotata....a není se čemu divit.....kdo by se chtěl pustit do křížku s frajerem co vedne mlátí do zdi a vnoci krvácí z nosu (28.12.2009)

Jacques Villeret, na němž film stojí, hraje svého blbce naprosto famózně. Je to typický smutný klaun - smějete se, ale je vám ho líto. Nejlepší na tomto filmu je, že se tvůrci nedali zlákat smířlivým happy endem, ale osolili to pěkně až do konce. Tahle komedie je vážně špičková a lze ji jen doporučit. (11.06.2006)

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)

Přiznám se, že nápad pozvat na večeři blbce a pak si z něj dělat legraci se mi moc líbil. Zavedla bych ho i ve svém životě, ale když jsem viděla ty následky, asi od toho upustím. Francouzský bláznivým komediím jsem nikdy nepřišla na chuť, Blbec k večeři je čestná a milovaná výjimka. Možndám dám fr. komediím ještě šanci. (04.01.2012)