Lilja

Дальше от них / Дальше от дома. Sociální cítění je to jediné, co nám v tomhle vydřidušském světě ještě zbývá. Neskrblíme jím především u četby a při sledování filmů, jako je ostatně tento. Kolem nás toho až tam moc není, leccos přece jen postřehneme, pokud se díváme opravdu pozorně a pečlivě. Nejsou to žádné (filmové) excesy: nezvykle nevychované děti, asertivní chování státních zaměstnanců, domestikace mužů, nadměrná sebejistota u žen, provokativní chování menšin... Jak recenzenti (správně) poukazují, film má mnoho rozporů, režisér nemá tuto problematiku úplně v malíčku, ale "sociálně cítí" a chce to říct bez ohledu na to, co mu kdo přičte nebo vyčte. ... Malarkey píše: jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. - Myslím si, že ten pocit bude тоска по дому, stesk po domově, tedy přece jen smutek. --- Na závěr důrazné varování pro Lilju a podobnéVoloďa jako Michael Jordan s píchlým míčem na hlavě. ... A na závěr ještě varování pro Lilju (a podobné): Peníze nepatří mezi konzumní odpad! Peníze se dávají do kontejnerů s označením "stát a podpůrné organizace" (případně posílají na jejich účet), které je odborně a bezpečně zlikvidují. (22.08.2022)

Hned první scéna, oživená hudbou Rammsteinů, slibuje moderní a drsný film, jenže Lukas Moodyson se drží při zemi a vcelku nenabízí žádné formální ani obsahové zpestření. Jako by chtěl natočit film realistický, ale ne naturalistický, film o hnusných věcech, ale přitom film vizuálně pěkný, film pro otrlé diváky, ale přitom pro všechny. Lilja neopatrně osciluje na mnoha hranách. Touha praštit nás do oči nepřikrášlenou skutečností se bije s melodramatickými gesty (roztrhání matčiny fotky, vyhození „špinavých“ peněz), nevěrohodným chováním postav a mimořádně špatnými hereckými výkony. První hodina zcela postrádá nějaké drama, jde o násilné vršení „škaredých“ pravd o světě „tam někde na východě“ (ač vlastně za humny), bez náznaku změny jedním či druhým směrem. Teprve po přesunutí děje do Švédska začíná vše neodvratně směřovat k na začátku naznačenému tragickému konci. Ale ani s ním nepřichází žádoucí katarze, naopak budí nechtěný smích (umělá křídla jako znak padlých andělů a naivní představa „co kdyby…“). Lilja chce být současně dokumentem a dojemným příběhem jedné dívky, ale vlivem své vlastní urputnosti nedokáže být ani jedním. Sledoval jsem ji bez zájmu a svým vyzněním mě z letargie nevytrhla, naopak přesvědčila, že je lepší sedět doma na zadku a o zbytek světa se nestarat. 55% Zajímavé komentáře: Radko, rawen (06.02.2008)

Neuvěřitelně realistické drama mladé šestnáctileté dívky, která vyrůstá a žije svůj život v zapomnění a bezvýchodnosti panelákové estetiky postkomunistického Ruska. Film je především o hrozbách, které visí nad mladými lidmi, pokud vyrůstají v neutěšených sociálních podmínkách bez jakéhokoli cíle, ambicí nebo snů. Lilju opustila matka, z bytu ji vystrnadila teta a musí se protloukat spolu se svým mladším kamarádem, jak nejlíp to jde: Čichá lepidlo a nemá žádnou šanci se z toho nekončícího kruhu osudu dostat. Nakonec se nevyhne tomu nejzazšímu řešení a začne prodávat vlastní tělo. Zachránit ji z tohoto marasmu má mladík, do kterého se zamiluje a který ji slibuje modré z nebe. Vše je ale úplně jinak... Lilja 4-ever je naprosto realisticky natočený film, jehož síla je dokreslena roztěkanou ruční kamerou, stylovou hudbou, ponurými exteriéry a skvělými výkony obou hlavních postav. Když jsem tento snímek viděl poprvé, dal jsem mu 4 hvězdičky, ale teď musím jít ještě o jednu nahoru. Tohle je film, po kterém mrazí v zádech, protože tohle se skutečně děje... (08.10.2006)

Neveselá paneláková postkomunistická realita, kde sa všetko dobré z čias optimistického budovania rozpadlo, všetko zlé zostalo a veľa dobrého ešte neprišlo. Čo zostáva osamoteným dievčatám ako Lilja, ktorú navyše opustí matka s milencom, ktorému prívesok v podobe dospievajúceho dievčaťa príliš nevonia. Teta, ktorá sa stane jej poručníčkou, sa na ňu totálne vyprdne, ponechajúc ju po výmene bytu v poloplesnivej kutici. Peniaze sa pomaly míňajú a ostáva len vlastné telo ako prostriedok obživy. Jediná blízka bytosť je malý chlapec z ulice, čmuchajúci lepidlo. Ako vybŕdnuť z tohto svinstva? Riešenie, zdá sa má v rukách sympatický mladík, ktorý Lilju po jednom nočnom ťahu zoberie autom, zaľúbene ju navnadí na brigádu vo Švédsku, zaobstará i falošný pas. Naivka Lilja sa teší. Výstižne zobrazená šedivá realita panelákových komplexov. Niektoré osudy ľudí v nich žijúcich bez existencie sociálnej siete často končia v sieťach úplne inej spoločnosti. Drsné, výstižné, smutné. (23.02.2005)

(upozorňuji, že můj komentář je spoiler, ale jinak jsem napsat nemohl..).---- Copak z Dánska může přijít dobrý film? Tohle je přímo definice infernálního kruhu. Zde není jediná kladná postava mezi dospělými, zde nejsou církevní nebo státní sociální institutce?. Tvůrce si libuje ve vykreslení totální pozemské beznaděje a zároveň může navozovat lživou iluzi, že sebevražda je vstup do ráje. Z tohoto úhlu pohledu by film zasloužil hodnocení odpad. Ta hvězdička je za autentické exteriéry v Estonsku, upozornění na novodobé formy otroctví (které se nijak zvlášť neliší od otroctví ve starověku) a výborný herecký projev Oksany Akinshiny.... (24.11.2010)