Utajené dětství

Dobře, musím uznat, že první impuls, proč se na film podívat, byla Natalia Oreiro. Vidět ji v něčem jiném než telenovele, bylo takové milé. Ale ona zde moc není a film mnohem více funguje skutečně jako vzpomínky režiséra, vzpomínky na podivný život a podivnou dobu v Argentině. Příběhem a vývojem hlavní postavy to zaujme. (27.03.2017)

Poézia prvej detskej lásky v inkognito žijúcom živote bojovníkov utajeného perónistického odboja v Argentíne koncom 70. rokov. Permanetné dusno možného odhalenia verzus túžba nerušene si užívať chlapčenské časy. Obraz obohatený o komixové vsuvky. V podstate niet čo vytknúť filmu, až na to, že ide o svojím spôsobom typický produkt o túžbe žiť normálne napriek vonkajším neradostným podmienkam (sociálnym, či ako tuná politickým). Festivalmi nadšene prijímaný typ filmu, toľkokrát v podobných variáciách videný vo večernom vysielaní filmového klubu na čt 2 či stv 2, že ma na ňom neprekvapilo v podstate nič. Ani očakávané záverečné dopovedajúce titulky. Taký typický dobrý film. Za tri. (21.11.2012)

Jako dětský film, respektive film z perspektivy dětského protagonisty, je to velmi důsledné a vlastně zdařilé. Problém je, že Ávila snímek zároveň otevřeně uvozuje jako historicko-politické pojednání, kde už omezený pohled malého kluka selhává. Od násilí se utíká do kreslených komiksových impresí, umírá se zásadně mimo záběr a pak už se kolem toho jenom hodně namluví a navzlyká. Film nám navíc ani nedá možnost se o postavy reálně bát, takže veškeré drama se takzvaně vaří z vody. Jako výpověď o rozbouřeném období argentinských dějin je to až příliš hezoučké, milé a divácky nekonfliktní. (01.03.2013)

Nebylo to vůbec špatné - některé dost zábavné postavy (strejda Beto, Maríin bratr), několik chvil napětí, zajímavé komiksové momenty (již začátek s prolínající se žlutou a rudou byl fantastický) a krásná hudba. Bohužel to bylo asi tak vše. Celý film k něčemu směřoval, ale nakonec nedoručil silnější zakončení. Škoda. 3* (04.03.2013)

Moc zajímavý příběh z jednoho pro mě dost neznámého období argentinské historie. Odvyprávěno to bylo hezky, ale prakticky nic navíc jsem se o té době nedozvěděl. Bylo to bráno z pohledu dítěte, čímž si režisér odvyprávěl i svoje dětství. Na druhou stranu neměl problém neříct nic víc, než to, co cítí dítě. Na druhou stranu to zase ale tak decentní nebylo, občas si tam vyzkoušel pár uměleckých vychytávek, které mi úplně neseděli. I z toho důvodu nakonec hodnotím takhle. (07.03.2014)