Utajené dětství

Nebylo to vůbec špatné - některé dost zábavné postavy (strejda Beto, Maríin bratr), několik chvil napětí, zajímavé komiksové momenty (již začátek s prolínající se žlutou a rudou byl fantastický) a krásná hudba. Bohužel to bylo asi tak vše. Celý film k něčemu směřoval, ale nakonec nedoručil silnější zakončení. Škoda. 3* (04.03.2013)

Subjektívne kritérium na 5 hviezd u mňa je, keď sa nezdržím a uprostred filmu začnem ďakovať Bohu, že ten film vidím. Toto sa mi dnes stalo. Romanca 1. lásky na pozadí ktorej sa odohráva politická dráma v Argentíne, videná skratkovito, perspektívou mladého chlapca. Natalia Oreiro vie hrať, čo je pre mňa šok, a dobre hrá! Kamera bola krásna vďaka častým veľkým detailom na tváre. Videné na IFF BA 2012. (09.11.2012)

Poézia prvej detskej lásky v inkognito žijúcom živote bojovníkov utajeného perónistického odboja v Argentíne koncom 70. rokov. Permanetné dusno možného odhalenia verzus túžba nerušene si užívať chlapčenské časy. Obraz obohatený o komixové vsuvky. V podstate niet čo vytknúť filmu, až na to, že ide o svojím spôsobom typický produkt o túžbe žiť normálne napriek vonkajším neradostným podmienkam (sociálnym, či ako tuná politickým). Festivalmi nadšene prijímaný typ filmu, toľkokrát v podobných variáciách videný vo večernom vysielaní filmového klubu na čt 2 či stv 2, že ma na ňom neprekvapilo v podstate nič. Ani očakávané záverečné dopovedajúce titulky. Taký typický dobrý film. Za tri. (21.11.2012)

Moc zajímavý příběh z jednoho pro mě dost neznámého období argentinské historie. Odvyprávěno to bylo hezky, ale prakticky nic navíc jsem se o té době nedozvěděl. Bylo to bráno z pohledu dítěte, čímž si režisér odvyprávěl i svoje dětství. Na druhou stranu neměl problém neříct nic víc, než to, co cítí dítě. Na druhou stranu to zase ale tak decentní nebylo, občas si tam vyzkoušel pár uměleckých vychytávek, které mi úplně neseděli. I z toho důvodu nakonec hodnotím takhle. (07.03.2014)

První dětská láska versus politické napětí argentinských sedmdesátých let. Zatímco osobní linie dvanáctiletého Juana je propracovaná, úsměvná, citlivá, události druhé linie se dějí jakoby mimochodem. Asi tak, jak je v oné době vnímal hlavní protagonista (tedy onen dvanáctiletý chlapec). Vzhledem k tomu, že je celý film vyprávěn jeho očima, je to pochopitelný a ospravedlnitelný přístup, ale přesto mi z pozice diváka trochu vadilo, že v podstatě nevím, co se v oné "rodičovské" linii vlastně děje. Celkově hezké, ale chybí mi tam moment, kvůli němuž bych si film zapamatoval. (Cinema Mundi 2013, Brno) (14.03.2013)