90 minut

Tři minipříběhy, které mají společné jen to, že skončí tragicky. Čekal jsem norskou variaci na Volný pád, ale to jsem se přepočítal. První story je o chlapíkovi, kterému se zřejmě profesně nedaří, v druhé manžel nedokáže vydýchat odchod od rodiny a třetí se zabývá násilníkem týrajícím svou manželku. Především zhrzený manžel a tyran měli něco do sebe sť už zneklidňující atmosférou, že se blíží něco špatného, nebo svojí naturalističností. První příběh mi přišel o ničem. Herecky slušné. Každopádně jsem čekal trochu víc. 60% (22.11.2014)

Tak tohle je silně depresivní a mrazivé drama ze severu. Všechny tři ústřední mužské postavy jsou vlastně postiženy stejně: reagují neadekvátně, jsou mimo a řešení jejich životů jsou naprosto špatně. Zkrátka jsou, není o čem diskutovat. Za sebou musím říct, že z tohohle filmu je hodně cítit nenávist k mužům, kteří ženám jen ubližují a sami se situují do role hybatele životem, ačkoli dávno v životech těch žen už být nemají (tím myslím všechny ty tři vztahy a například i rozhovor nad pivem s distributorem a jeho neschopností rozejít se se svou přítelkyní). Za mě je film 90 minutten příliš depresivní a vedený do krajnosti, proto jen ty průměrné tři hvězdy. (18.10.2015)

Čo všetko sa dá ''stihnúť '' za hod'ku a pol... Tri príbehy, ktoré končia tragicky. Či už vinou vlastného zlyhania, alebo neoprávneným krivdením, v každom prípade to nie je žiadna príjemná oddychovka na nedeľné dopoludnie. Špeciálne príbeh, v ktorom Aksel Hennie hrá vypatlaného feťáka. Tam je až evidentné, že sa niečo nepríjemné stane. Veľmi znepokojujúca snímka! 100% (20.01.2013)

Svírajících devadesát norských minut, temnějších než Mordor. I tak můžeme žít... i když v některých případech je slovo žít docela nadnesené. K jednotlivým příběhům se vyjádřím následovně - možná by se slušelo zeptat, zda partner sdílí stejné nadšení pro dobrovolný odchod... je třeba zabít tyrana aneb takových já nelituju... a konečně, rodina má být pohromadě - za všech okolností... Odtažitě podaná deprese s krutým zakončením, kterou nebudete chtít vidět dvakrát. (22.11.2014)

Ano, vskutku pro silné a otrlé povahy - několik diváků odešlo ze sálu...hlavně divaček. Na surovost skandinávské kinematografie jsem zvyklá, ale tohle bylo tentokrát asi už zbytečně moc explicitní. Linie starého pána spíš patetická a nevěrohodná. U dvou zbývajících příběhů je jasné, že tyhle věci se dějou a není to nic pěkného. Oceňuji autentický kontrast zdánlivě spořádané domácnosti (až sterilně, což pro Norsko sedí) a emocionální nevyrovnanosti až vyšinutosti postav. (16.03.2013)