Kanály

Wajdův památník varšavským povstalcům. První půlhodina působí trochu moc strojeně a pateticky, ale následné bloudění v kanálech už nepříjemně zalézá pod kůži. Režisér stačí hned na začátku celého příběhu prozradit, jak hrdinové skončí, takže se nad vším děním vznáší zvláštní osudová, bezvýchodná nálada. No děs. Některé výtečné filmy člověk nechce vidět dvakrát. (08.11.2008)

Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší. (21.09.2006)

Zmysel, pointa, myšlienka filmu... všetko bolo výborné, no čo z toho, keď to bolo tak hrozne nezáživne podané. Teda aspoň pre mňa. Kostra príbehu slabá, bez nejakých zaujímavejších vedľajších odbočiek, a lepšie dramatické scény boli skoro všetky utopené v absolútnej tme toho kanála. Veľmi slabý priemer. 50/100 (07.08.2018)

Velmi dobře, řemeslně natočený film o hrstce odbojářů kteří bojovali proti Němcům. Inu jak už ve svém příspěvku poznamenal uživatel dwi, film vznikl vlastně podle samotných režisérových skutečných vzpomínek z roku 1944 z okupované Varšavy. Jak moc jsem fandil na konci filmu veliteli Zadrovi (W. Gliński) který teprve až na konci vydařeného útěku společně poznává ještě s praporčíkem Kulou, že jsou vlastně jediní, kteří prošli složitým labyrintem spletitých chodeb kanálů. A který vlastně jako jediný znal tu správnou cestu tichem a plíživou temnotou. Poté se Zadra obrací a jde zpět - hledat zbloudilé. Jeden z mých dalších filmových zážitku. Wajda ve svém filmu líčí tragickou skutečnost boje za svobodu, která je ve filmu navíc podtržena takovým optickým až velmi akustickým ztvárněním. (17.09.2006)

"Tohle jsou naši hrdinové. Dobře si je prohlédněte. Jsou to poslední chvíle jejich života." Polský heroismus říznutý upřímností italského neorealismu jakožto jeden ze základních pilířů polské filmové školy. Zbytečný útěk smrdutými kanály dantovského pekla, i přes velké množství postav dostatečně prokreslené charaktery. To vše je ještě zdůrazněno Wajdowou expresivitou a vršením scén s patřičně promyšleným emočním účinkem. // Na podruhé pět hvězd. Pětatřicítka je prostě pětatřicítka, já sem se ani chvilinku nenudila a kámoši vylezli ze sálu patřičně zdrblí. (08.01.2012)