Žraločí lidožrouti

Asylum je stejně nějaký super studio, když dovede vychrlit několik filmových "super velkofilmů" ročně. Nechápu, jak někdo může do téhle studny bez dna a charakteru, neustále sypat peníze. Vždyť ty filmy, ale vůbec za nich nestojí. Ano, přiznávám, že se každej těší na nějakou řezničinu, proto na to mrkne. To je však vše, dál už ho nikomu nedoporučuju, spíše naopak každého varuju. 0% (23.11.2013)

Nevím, jestli bylo Christopheru Rayovi nařízeno, že má tuhletu žraločí "pecku" natočit v tak vážném a rutinním duchu, nebo se na to prostě jen vysral a nechtělo se mu, ale nechápu, že člověk jako on, který svými Mega Sharky a X-Headed Sharky ukázal, že v oboru záměrně špatných sebeironických přepálených trashů umí předvést velmi zábavné divadlo, udělal ze Shark Week takovou nudu k ukousání. Přitom ta premisa o pošahaném, pomstou posedlém fanatikovi do žraloků, co hraje se svými obětmi takovou žraločí variaci na Saw, skýtá tolik možností si s tím vyhrát do podoby šťavnaté béčkové jízdy. Film však místo toho nabízí jen nulovou zajímavost interakcí mezi postavami, nekonečné a neúčelně působící bloumání po ostrově, a repetitivně pojaté scény žraločích útoků, které se všechny sestávají jen z hulákání, zběsilého čvachtání a příšerně udělaných CGI žraloků. A ke všemu ani nedává smysl nejen z hlediska reálného pohledu (ale tak...ne asi, jsme u Asylum), ale ani v rámci fiktivních pravidel, které sám nastoluje (a to už je horší). Jedna hvězda za to, že mě chvílema bavilo zkoušet uhodnout, kdo bude další na řadě se sežráním, a za hodně vtipný odchod Yancy Butler ze scény. (09.07.2018)

Už to tak vypadá, že Rayovým žraločím filmům asi na chuť nepřijdu... Hloupé, ale hlavně neskutečně nudné kusy s digitálními a někdy snad i kreslenými žraloky (ano, lepší grafika byla i na legendárních osmibitovkách), plné nesmyslného chování a pitomých keců hlavních postav... Jediným kladem těchto filmů od společnosti Asylum vidím v tom, že jsem se dozvěděl, že žraloci při útoku vrčí skoro jako tyranosaurus... A toto zjištění za tu salvu smíchu opravdu stálo... (16.11.2013)

„Mně je tu dobře.“ „Jo, mně taky.“ „Mně je tu taky dobře.“ Fantastické dialogy vyvažují trapná kola téhle ohromně originální žraločí etapovky. Takhle to dopadne, když se stane neštěstí fanatickému divákovi šmíráckých show, který má navíc rád sardinky. Mužské pokolení jsou samé ztepilé bukve a ženské naopak hysterické lidoopky, nad takovou partičkou mutantů by velký bratr zaplesal. Místo pošťuchování naostřenými dřívky mohli zkusit na žraloky zaútočit zbraněmi, které jsou jim vlastní. Lidoopky je mohly nakazit blechami (žralok se podrbat nemůže) a muži zas mohli tasit vějíře (i když zabít žraloka smíchy je poměrně drsná smrt). Chudák madame Christie, nemohla tušit, kolik imbecilů budou její Černoušci inspirovat. (29.06.2017)

Připadám si skoro jako šílenec, Rayovi filmy jsem viděl zatím všechny a můžu říct že mě bavily. Jsou to sice většinou kraviny ale jsou to zábavné kraviny. Ne jinak je tomu i tady. Magor unese několik osob a donutí je hrát hru. Musí se utkat s několika žralokama. Taková uchylná reality show, která kdyby byla opravdová by byla daleko zábavnější než ty sračky co jsou v televizi teď. Nicméně je to přesně to co můžete od Asylumu čekat, divně podaný příběh, špatní herci v čele s Butlerovou která byla neobyčejně špatná a přehrávala jako o život. Plno nelogičností a divné postavy které věděly nějakým záhadným způsobem kam přesně jít(nato že to byl ostrov jak kráva tak měly nějak moc dobrou orientaci), co mě nemile překvapilo bylo to že Asylumáci se začaly zlepšovat v efektech a tady opět ukázaly že jim efekty moc nejdou, nevím proč vypadají hůř než v jejich filmech z roku 2010. Nicméně bavil jsem se, film poměrně odsýpal a já jdu čekat na další Rayův film. (25.07.2013)