Heleno
Obsahy(1)
Brazílii sice 2. světová válka téměř nezasáhla, ovšem v Evropě zuřila takovou silou, že byl Světový pohár v roce 1942 a 1946 odsunut. A tak si Heleno nemohl splnit svůj velký sen. Navíc ho jeho neochota spolupracovat s trenéry i spoluhráči (a samozřejmě rostoucí závislost na drogách) dostala do Argentiny, kam ho jeho tým prodal. Helenův neuvážený milostný život ho začíná dohánět – jeho dlouholetý vztah se sexy tanečnící Diamantinou zasadí finální bolestivou ránu do srdce jeho manželství. A Heleno se nakazí pohlavní nemocí, přičemž odmítá podstoupit řádnou léčbu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (2)
Film o fotbalistovi, ale ne o fotbalu. Stejně jako nebyl Zuřící býk, kterému se Heleno přinejmenším drastickou fyzickou proměnou protagonisty podobá, filmem o boxu. Helenovo přesvědčení, že hra stojí a padá výhradně s jeho výkonem, vede k jeho ztrátě kontroly nad hrou i vlastním životem. Zatímco v úvodní části filmu nechává ženy, aby nad ním měly při milostném aktu navrch, následná hráčská pochybení si kompenzuje násilným podmaněním milenky a slovními výpady proti manželce. Jsou to jen drobné náplasti na jeho raněné ego. Trvalého štěstí poté, co vinou sebedestruktivního životního stylu ztratil schopnost koncentrace (a tedy i schopnost vítězit), již dosáhnout nedokáže. Diváka neznalého Helenova talentu film znevýhodňuje tím, že hrdinu od prvních minut ukazuje jako zavrženíhodnou bytost. Co ale předcházelo tomu, než se z něj stal poražený? Co ztrácí, z jaké výšky padá? Nezbývá nám, než věřit, že opravdu patřil k fotbalovým géniům. Pozvolné vyprávěcí tempo, k němuž mimo dlouhých záběrů a minima formálních výstřelků (jen pár ptačích nadhledů) přispívá nevelké množství postav a střídajících se prostředí, odpovídá pomalému rozkladu těla stiženého syfilitidou. Vizuální styl filmu se proměňuje v závislosti na Helenově duševním rozpoložení a fyzickém vzezření. Uhlazenost scén ze zakouřených nočních podniků kontrastuje se syrovým obrazem z pozdějšího období Helenova života. Zde film připomíná neorealismem nasáklá sociální dramata cinema novo. Sociální kontextu tvůrce ovšem nezajímal. Natočili charakterovou studii bez společenských, politických, metafyzických či jakýchkoliv jiných přesahů. Ty by možná rozředily koncentrovanost vyprávění, ale na druhé straně by pomohly pochopit dalekosáhlejší příčiny Helenovy (i obecně mužské) bezmoci. Takhle jde jen o sugestivně vylíčenou historii, která proběhla a může být zapomenuta, neboť jejímu podání chybí nadčasové kvality. 65% ()
Heleno byl možná geniální fotbalista, ale taky to byl docela idiot. Dalo by se to shrnout asi tak, že jeho ego bylo tak vysoké, až se z toho zbláznil. Doslova. Film jako takový se mi docela líbil, ale černobílá barva mě místy dost uspávala. Spací místa ale střídala s hodně zajímavými scénami, ve kterých se hlavní herec hrajícího slavného fotbalistu docela dobře vyšvihl. Bohužel tady se nepovedlo všechno a tak se ze zajímavého životopisného dramatu stala taková nenápadná šedá myška, která zaujme, ale jenom na chviličku. ()
Reklama