Andrej Rublev

Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... (05.09.2006)

Jsou "historické" a historické filmy, jedny točí Ridley Scott a jeho paběrkovatelé, druhé Vláčil, Tarkovskij a jim podobní. Ty první představují scifi a jsou oblíbené. Ty druhé miluju já. Rublev je náročný film, který mě téměř absolutně uchvátil. Tarkovskij dokazuje, že film není jen o ději (protože tady se toho moc neděje), film. tricích, ale že se dá zfilmovat i slovo, resp. slova. Nebo jinak - tenhle film je zfilmovaná modlitba, jedna dlouhá modlitba Tarkovského k Bohu. Výsostné herecké obsazení vykresluje skutečné charaktery, ponuré Rusko vytváří tu pravou středověkou atmosféru. A závěrečná velmi dlouhá scéna odlévání zvonu, hmmm >> nepotřebuje komentář, to se zkrátka musí vidět. Elitní snímek světové třídy, zážitek par excelence. (05.10.2008)

Máte radi historické filmy zo stredoveku? Poznáte trochu ruskú históriu? Máte radi Markétu Lazarovú? Máte radi Tarkovského a jeho rozprávačský štýl? Nevadia vám trojhodinové filmy, kde sa nedočkáte skoro žiadnej akcie? Nie ste zaťažený iba na Tarkovského sci-fi? Ak sú všetky vaše odpovede kladné, Rublev sa vám bude páčiť a odpustíte mu aj klasické klišé zobrazenie stredoveku ako obdobia, kde bolo stále škaredo. Ak aspoň s jednou odpoveďou máte problém, budete ho mať pravdepodobne aj s týmto filmom. Pokiaľ máte záujem, vyšla obsiahla kniha s rozborom tohto diela. Ja to nechám radšej na Tarkovského fanatických fanúšikov. VIDENÉ ZNOVA: S ďalším pozretím film určite rastie, stále ale platí, že si s obyčajnou selskou inteligenciu nevystačíte a pre plné vychutnanie všetkého zobrazeného treba toho veľa naštudovať. (17.07.2012)

Nejsem příznivcem podobných příběhů (a například připodobňovanou Markétu Lazarovou upřímně nemám rád) a jediný důvod, proč jsem se ponořil do několika kapitol východní minulosti, byla pověst Tarkovského majstrštyku. I proto jsem přivítal režisérskou verzi, která stopáží přesahuje půlčtvrtou hodinku, abych tak mohl prožít opravdu všechno a doteď nevím, jestli jsem se rozhodl správně. První část jsem si totiž spíše přetrpěl. Životní moudra v obalu syrové historické fresky jsou poněkud silná káva a chytat se každého trpitelského monologu v naději, že rozpoznám jakoukoli oduševnělou ideu, mě zkrátka ničí. Jaké je pak překvapení, když se ve druhé části obraz zcela změní a děj od začátku vtáhne natolik, že se například nájezd Tatarů stane nezapomenutelným zážitkem. Když jsem pak okouzleně vnímal i celé snažení se zvonem a jeho metaforické vyznění, dostal jsem pocit, že jsem snad viděl dva různé filmy slátané pod jeden název. Přesto výhrady k odcizenosti a místy opravdu nesnesitelné pomalosti zůstávají a vzhledem k tomu, že Solaris nebo geniální Stalker hrají mnohem více na fantazii, budu stále tíhnout k těmto pozdějším počinům. (04.09.2008)

Videl som to trikrát v kine. Iste, chlapec zvonoodlievač, farebné ikony v závere, mysty nočné tance pohanských vyznavačov lesných duchov i úvodný balón boli fascinujúce. No na všetky úžasné scény boli prilepené asi tri tony ťaživej dumavej ruskej nudy. Spojenej nie s myšlienkou, len s prplaním sa v ťaživej bezvýchodiskovosti žitia. Nazýva sa to aj duchovný film, či duchovné precítenie obrazom. Es tut mir leid, aber necítim to tak. Doterajšie ohodnotenie bolo roky alibisticky opreté o celosvetovú cenenosť filmu. Páčilo sa to aj môjmu obľúbenému spisovateľovi. A tak som hodil štyri hviezdy. No ani po troch kino návštevách a jednom pozeraní doma z VHS som kľúč nenašiel. Kľúč, ktorý by mi otvoril brány umeleckého opojenia. Celok je pomerne zaujímavý, no skvostné povznášajúce pocity sa nedostavili. Na osobnej stupnici hodnotenia celosvetovo kritikmi cenených filmov tak preto Andrej Rubľov ostáva niekde na úrovni Bergmanovej Siedmej pečate. Čiže na úrovni solídneho priemeru. (17.07.2015)