Reklama

Reklama

Andrej Rublev

  • Sovětský svaz Andrej Rubljov (více)
Trailer

Obsahy(1)

Sovětské drama z roku 1966 je historický životopisný film od režiséra Andreje Tarkovského, na jehož scénáři se podílel také Andrej Končalovskij. Snímek, který je volně inspirován životem Andreje Rubleva, slavného ruského malíře ikon z patnáctého století, usiluje o vykreslení realistického portrétu středověkého Ruska. Tarkovskij se v něm snaží představit umělce jako historickou postavu a křesťanství jako axiom ruské historické identity v bouřlivém období ruských dějin, jež nakonec vyústilo v nástup carského režimu. Film pokrývá témata, jako jsou umělecká svoboda, náboženství, politická nejednoznačnost, sebevzdělávání a nezničitelná tvořivá energie v rámci represivního režimu. Kvůli nim byl v oficiálně ateistickém a autoritářském Sovětském svazu po dvě desetiletí cenzurován. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (252)

AGAMENON 

všechny recenze uživatele

Jak natočit nenatočitelné? Jak říci to, co nelze říct? Opravdu lze jedním filmem obsáhnout lidský osud? Andrej Tarkovskij se o to celý život snažil, ale podařilo se mu to? Samozřejmě, že nikoliv, aspoň ne zde. Život je krutý, občas radostný a místy nedávající smysl, přesně takový je i film, přesto je možno obsáhnout lidskou duši, zvláště tu širokou ruskou? Většina bude tvrdit ano, já zastávám opačný názor. Tarkovskému se jeho snaha nezdařila, na druhou stranu, autorský rukopis je naprosto nezaměnitelný, což mu může spousta jeho kolegů závidět. Avšak i to má svá úskalí, akčním režisérem rozhodně nebyl, což je bohužel nepopiratelné, neboť tyto scény jsou značně podprůměrné, ale o ty přeci nejde, psychologie, to je jeho hlavní zbraň. Filmový vědci, které bych přirovnal k vykladačům snů, budou bez sebe štěstím, tolik vrstev, těch odkazů, od náboženských, přes latentní homosexualitu, až po oslavu prapůvodního slovanství. Je nutno si však položit nejdůležitější otázku. Opravdu to tam je? Není to vše jen věštění z křišťálové koule či přesněji řečeno, jako uspořádat mistrovství světa v hokeji, ani ne na milimetrovém ledě? Jistěže je, my se nikdy nemýlíme, neomylnost neexistuje, neboť kritizovat Tarkovského by bylo jako vychvalovat Mein Kampf, coby literární skvost. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Takřka tří a půl hodinová cesta Andreje Rubleva za poznáním Ruska v počátcích 15. století. Vzhledem k tomu, že mu byla na tuhle cestu dáno tolik času, tak ji vykonal skutečně důkladně. Právě stopáž je to, co musím filmu vytknout. Film mě ovšem dostal svojí syrovostí. Film má prostě pasáže silné po filosofické stránce, dále velmi emotivní pasáže a bohužel i ten zbytek, kde toho příliš mnoho k vidění není. Stalker se mi líbil mnohem více. Tohle dílo je určeno výhradně Tarkovskijho obdivovatelům.Ostatní nad ním jen těžko povedou nějaký masturbační maraton. 3*...za každou hodinu jedna... ()

Reklama

novoten 

všechny recenze uživatele

Nejsem příznivcem podobných příběhů (a například připodobňovanou Markétu Lazarovou upřímně nemám rád) a jediný důvod, proč jsem se ponořil do několika kapitol východní minulosti, byla pověst Tarkovského majstrštyku. I proto jsem přivítal režisérskou verzi, která stopáží přesahuje půlčtvrtou hodinku, abych tak mohl prožít opravdu všechno a doteď nevím, jestli jsem se rozhodl správně. První část jsem si totiž spíše přetrpěl. Životní moudra v obalu syrové historické fresky jsou poněkud silná káva a chytat se každého trpitelského monologu v naději, že rozpoznám jakoukoli oduševnělou ideu, mě zkrátka ničí. Jaké je pak překvapení, když se ve druhé části obraz zcela změní a děj od začátku vtáhne natolik, že se například nájezd Tatarů stane nezapomenutelným zážitkem. Když jsem pak okouzleně vnímal i celé snažení se zvonem a jeho metaforické vyznění, dostal jsem pocit, že jsem snad viděl dva různé filmy slátané pod jeden název. Přesto výhrady k odcizenosti a místy opravdu nesnesitelné pomalosti zůstávají a vzhledem k tomu, že Solaris nebo geniální Stalker hrají mnohem více na fantazii, budu stále tíhnout k těmto pozdějším počinům. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Kdysi hodně dávno, když jsem ještě snad ani nevěděla, co je to film, natož abych věděla, co je Tarkovskij, jsem v nějaké knize narazila na fotky z Andreje Rubleva. A pořád jsem na ně pak musela myslet a šíleně jsem toužila zhlédnout ten film. Jenže já jsem opravdu všestranně neschopná, takže mi stále unikal a já si ho po několik let dnem i nocí jenom představovala. Tak. A teď to mám konečně za sebou, bylo to překrásné a doufám, že mě čeká nějaká veselejší životní etapa. ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... ()

Galerie (58)

Zajímavosti (26)

  • Postava Daniila (Nikolaj Griňko) je založena na Daniilovi Čornyjovi, ruském malíři a spolupracovníkovi Andreje Rubleva (Anatolij Solonicyn). Má se za to, že jejich společná malba zdobí chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve městě Vladimir. (HellFire)
  • Vedení KSSS se snažilo po festivalu v Cannes zabránit další distribuci filmu do Francie a dalších západních zemí, distributorům se ovšem ve stejném roce podařilo zcela legálně získat na snímek práva. (Vodnářka)
  • Festival v Cannes projevil o film zájem už v roce 1967, kdy byla v rámci 50. výročí Říjnové revoluce jednou ze sekcí festivalu „Retrospektiva sovětského filmu“. Přestože film byl už dávno hotov, oficiální vyjádření SSSR znělo, že na filmu probíhají ještě drobnější úpravy. Až v roce 1969 bylo schváleno, že snímek smí být zařazen mimo hlavní soutěž. (Vodnářka)

Reklama

Reklama