Válec a housle

Asi nejsrozumitelnější ze všech Tarkovského filmů (když pominu jeho první dva studentské filmy.) I když se sám Tarkovský bránil označení poetický, tento příběh má v sobě tolik poetiky, že mi přípománá Vláčilův ranný film Skleněná oblaka. Velmi sugestivně podaný minipříběh, epizodka ze života malého chlapce a dospělého muže. (04.08.2017)

Film s úžasně socialistickým nádechem - chvílemi jsem dokonce čekala, že z toho vyleze nefalšovaná agitka o svědomitých dělnících a podvratných živlech v podobě muzikantů. Nakonec z toho byl vcelku úsměvný filmeček s pěknými záběry, "roztomilým" klučinou v hlavní roli (na facky) a...sakra, tohle že natočil Tarkovskij?! (15.11.2006)

Veľmi milý film, kde cítiť, že režisér to s deckami pred plátnom vie, respektíve že má na natáčanie s nimi talent aj nervy. Valec a husle, či skôr husle a valec, takto by sme mohli nazvať jednotlivé epizódky filmu. Po skúške na husliach a dobrodružstve na parnom valci nasledujú ešte ďalšie a vtip Tarkovského stále neopúšťa. Škoda, že tento materiál nebol využitý ako základ nejakého neskoršieho detského seriálu, čo by bolo ďalej, by ma veľmi zaujímalo. Možno aj preto, že film má skôr akýsi filozofický koniec a necháva veci otvorené. (30.07.2017)

Tak trochu italský neorealismus na sovětský způsob. Aspoň do té míry, že mi ústřední dvojice a jejich chemie připomněla slavné Zloděje kol... Tím však podobnost končí, jinak už ve zdejší středometrážní podobě Tarkovskij naplňuje svůj, v budoucnu zcela dovršený, potenciál. I přesto, že se příběh odehrává částečně v dělnickém prostředí, nemám pocit, že bych sledoval dílo, které by bylo jakkoli poplatné tehdejším požadavkům shora. A co se týče roviny vztahů mezi dětmi, je příjemné stále a pořád objevovat další snímky, které popisují tuto sociální skupinu (a pro mě i součást neustále živých vzpomínek) s příklonem k realitě, a ne k idealismu. Stejně jako u pozdější Tarkovského tvorby i zde je vznešeně pracováno s obrazem, jakkoli by někdo mohl oponovat, že odrazy v zrcadle, respektive v louži jsou manýristického charakteru... Pro mě jsou však, co se konkrétně tohoto díla týče, ozdobou (aneb - jak napsal Jaromír Blažejovský ve své disertační práci "Spiritualita ve filmu" - lyrické ornamenty). I přes aktivní zapojování do projekcí klubového charakteru nemám v sobě kus básníka, držím se spíš při zemi a k těm, kdož se svojí tvorbou vznášejí nahoře, spíše vzhlížím. Proto mě toto dílo zaujalo mnohem více, než Tarkovského celovečerní prvotiny, viděné svého času na velkém plátně kina Scala. 90% (27.09.2020)

Tarkovského ranný film o malém chlapci - houslistovi je oslavou fantazie. Je plný rafinovaných záběrů, odrazů a pablesků. Už zde se objevuje tradiční Tarkovského fascinace vodou. Moskva je v tomto filmu plná louží, v jejichž odrazu dokonce sledujeme některé scény. Ta závěrečná, kde chlapec hraje na housličky v místnosti, která nápadně připomíná kapli, osvětlovanou jenom odrazy vody, je asi vrcholem celého filmu. (21.10.2006)