Solaris

Tohle je tak umělecké, že na to neumím koukat. Proč je ta pozemská expozice tak příííííííšerně dloooooouuuuuhá? Proč je obraz chvílemi barevný a jindy černobílý? Proč má film tak nesmyslně anti-scifistickou výpravu (např. co proboha dělají hořící svíce ve svícnech na kosmické stanici)? Samé otázky. A jediná odpověď je, že se Tarkovskij ani nesnažil chápat sci-fi, jen předlohu zneužil pro vlastní potřeby. A to u jednoho z nejlepších sci-fi románů vůbec nehodlám podporovat. (15.07.2014)

Úvodní hlazení očí a pomalý rozjezd může kdekoho odradit, ale Tarkovskij jen s rozvahou diváka připravuje na mnohem lepší podívanou, která začne po necelé hodině. Idylická atmosféra se diametrálně změní, plechové stěny začínají dunět, objevují se nevítané postavy z podvědomí a minulosti hrdinů, planeta Solaris vykazuje zvláštní činnost. Režisérovi opět stačí minimum hudby, ale nesmí chybět notná dávka filozofie („Hned jak zavřu oči, nemůžu si vybavit svoji tvář.“ – téměř totožná věta s pozdějším Bergmanovým filmem Ze života loutek.) Solaris je pro mě mnohem zajímavější a stravitelnější než Kubrickova 2001. (2x) (30.04.2006)

Inu, nenapadlo by mě, že budu nakonec na Tarkovského verzi Solarisu nahlížet s podobnými výtkami, jako jsem měl k té Soderberghově. Z mnohovrstevnaté Lemovy knihy, jejímž jádrem je konfrontace člověka s inteligentním plazmatickým oceánem - jediným živým tvorem obývajícím planetu Solaris - oba filmaři odloupli vrstvičku vztahu Kelvina a Hari a ještě si přetvořili k obrazu svému a celým filmem pověděli to, co Lem sdělil (spíš jen tak na okraj) na několika málo stránkách. Oceán ztělesňuju onem "jiný svět" - je to forma života, kterou člověk nedokáže pochopit, nedokáže s ní komunikovat, ani ji účině studovat. Mnoho otázek, které Lem pokládá je ve filmu zachovány, ač nejsou nahlas vysloveny, ovšem Oceánu jako takovému, se Tarkovský věnuje minimálně. Nemám problém s odděleným vnímám filmu a jeho literární předlohy, ale v případě Solaris mám neodbytný pocit, že člověku znalému knihy nemůže filmové zpracování přinést cokoli nového. Jestli Stalker dovedl uchvátit a hypnotizovat už jen pouhými obrazy, Solarisu tato schopnost chybí - jsou tam sice stále k vidění mistrné kompozice a sovětskou "účelovou" estetikou načichlá výprava vypadá neotřele, jenže po čase už interiéry orbitální stanice Solarisu začnou působit jako něco, co vyrobila v šedesátých letech československá vagónka a uvědomíte si, že z knihy, díky její schopnosti podněcovat k obrazotvornosti, sálá typický duch východní sci-fi mnohem intenzivěji. Solaris je film, s nímž jak Lem, tak sám Tarkovský nebyli přiliš spokojení a který není špatný ani průměrný - je pouze zbytečný, jakožto bledý stín celkově bohatšího díla, jenž mu bylo inspirací. (01.02.2009)

Tak jako jsem nikdy nijak zvlášť nepřišel na chuť Lemovi knižnímu, tak jsem zdá se ani moc nepřišel na chuť Lemovi zfilmovanému (což vlastně třeba díky Irarii XB1 není tak docela pravda, ale... Jedeme dál), v téhle podobě je totiž docela nudný, zbytečně dlouhý a s absencí jakýchkoliv emocí, přestože je na nich celý příběh postaven. Což je vážně docela škoda, protože Tarkovskyj je skvělý režisér (byť jsem od něj ještě neviděl tolik věcí, kolik by bylo záhodno) a z řemeslného hlediska je film perfektní, jenže co na tom, když hlavní postava působí jako bezcitný vrah nezletilých morčat a stopáž s víc jak dvěma a půl hodinama musí být zaplněna zbytečnou a nic neříkající bez-scifiální vatou. U bratrů Strugackých se to holt povedlo lépe (a jejich knížky mě taky baví o něco víc). /a jak nesnáším US remaky, taky se na něj díky střídmé stopáži a obsazení když už ne přímo těším, tak jsem minimálně zvědavej/ (22.11.2014)

Musím říct, že i přes stopáž mi film utekl celkem svižně. Více než sci-fi je Tarkovského Solaris spíše artfilm, což je poznat hned od začátku. Záběry vody a zeleně jsou tak líbezné, že na člověka síla přírody zapůsobí i když sedí v místnosti. Naopak neutěšeně a ponuře působí prostředí kosmické stanice. Děj plyne pomalu, ale oko estéta se kochá, takže to nevadí. Kamera je úžasná, hudební doprovod a zvuky taktéž. Dost dobře nechápu, že něco, co má nepopiratelné umělecké hodnoty, mohlo vzniknout v tak umění nepřejícím a barbarském prostředí jako byl sovětský režim a ještě k tomu v roce 72. Možná odpověď na 2001? (22.05.2005)