Solaris

Čím vícekrát to vidím, tím více to miluju. Možná, že je stopáž přepálená, možná, že některé scény nedávají smysl (a přesto působí magicky, viz. scéna jízdy po dálnici), ale všechno ostatní – zejména ATMOSFÉRA (!!!), obrazové kompozice ruku v ruce s podmanivou hudbou, zajímavé filozofické úvahy atd. – to vše činí z Tarkovského filmu jeden z mých nejmagičtějších filmových zážitků za poslední roky. Takovéhle nekompromisní umělecké výpovědi se v dnešním filmovém světě už moc netočí. (22.01.2009)

Ak znesie nejaký film zrovanie s Kubrickovou 2001: VESMÍRNOU ODYSEOU, tak práve Solaris. Psychologické existenciálne sci-fi s nádhernými obrazmi, horovým napätím a nádherne zvláštnou romantikou. Máloktorý film ponúkne toľko otázok na zamyslenie - prečo stále pátrame po neznámom? prečo si myslíme, že dokážeme obsiahnuť aj niečo viac ako je terajšia skutočnosť? Kedy je človek naozaj človekom? Jedinečný zážitok, ktorý otvára dvere pre nekonečné premýšľanie... (08.01.2007)

Osobně spíše preferuji novější Soderberghovu adaptaci Lemova románu, která byla značně intimnější a soustředila se především na romantickou linii, kdežto Tarkovskij ve své verzi více a z tematického hlediska obšírněji filosofuje a film se mi v poslední třetině zdál již zbytečně dlouhý (při sledování téměř tříhodinového Andreje Rubleva se u mě tyto stavy však nedostavovaly). Atmosféra filmu je přímo úchvatná a velmi záhy diváka vtáhne do děje, který je vyprávěn pomalým tempem a vyzdvihnut si zaslouží i krásně komponované záběry, kterými Vadim Jusov ve filmu rozhodně nešetří. (09.01.2011)

Emoce vyvolané přítomností milované osoby jako prostředek porozumění. Film s úchvatnou schopností svou atmosférou pohltit diváka. Perfektní dialogy vyjadřující postoj jednotlivých lidí k Solaris a smyslu úkazů. Co je pro jednoho objektem zkoumání bez citového významu, je pro jiného otázkou citového vztahu. K tomu velmi dobrá pointa a krásná Natalia Bondarčuk. Zatímco kniha nejvíce zkoumá schopnost člověka porozumět zcela cizímu světu a nová Soderberghova verze se zaměřuje převážně na Kelvinovy city k jeho ženě, Tarkovskij především pátrá po obecnějších hranicích lidského poznání, rozumového i citového. Hodně se jeho pohled blíží některým knihám bratří Strugackých. A podle mě má každé z těch pojetí něco do sebe. Nádherná je scéna ve stavu beztíže. (26.05.2007)

Těžko pochopitelné dílo, jak se na Tarkovského sluší a patří. Spatřujeme zde filozofování o životě a smrti, prolínání různých časových prostorů či nádherné záběry, kdy je jasně patrné, jak se režisér kochá tím co natočil. Já mám rád filmy nepochopitelné či s otevřeným koncem, tady jsem však na mírných rozpacích. Občas jsem jako divák uchvácen, jindy jsem tím samým motivem trochu znechucen. Doporučuji vidět jednou, ne míň, ne víc (pokud nechcete donekonečna nacházet nenalezené). 70% (26.10.2009)