Expendables: Postradatelní 3

Morons need friends. Zatímco druhý díl překonává jedničku v tom, že zmutoval do dlouhých akčních orgií, které může přerušit jen trefná hláška či menší dějový zvrat, poslední výjezd do osmdesátkových vzpomínek na to jde překvapivě - úplně stejně. Nezastaví, nenadechne se, dvě hodiny do diváka pere tu či onu bojovou taktiku, jen celý koncept obepíná rozmrzelou důchodcovskou linkou. Navíc Gibsonův zneklidňující ex-Expendable funguje na výbornou tím spíš, že nejde o záporáka v klasickém slova smyslu, ale o chlapíka, kterému to nebezpečně pálí (jen ho občas lehce zrazují vlastní nervy). Díky nezlomné buddy chemii Stalloneho s kýmkoli to parta chodících výstřelů dotáhla takhle vysoko. Vzhledem k nulovým tržbám ale bylo jasné, že značka už může jít jen dolů, což se za úctyhodných devět let také stalo. V rámci trilogie, střídání generací a podobných obvyklých propriet několikadílných ság ale beru Barneyho a spol. za uzavřenou kapitolu, dál hledět netřeba. (20.08.2014)

Nostalgický osmdesátkový béčkový ohňostroj o chlapském přátelství pokračuje. Úžasně rozporuplný film, který v mnoha ohledech silně zadrhne a přesto slušně šlape a člověk si nad tím vážením pro a proti div nezavaří mozek. Parádní rozjezd se stařešiny (osvobození Snipese, Snipes v letadle, akce v přístavišti), stejně jako u dvojky poslabší, ale ne tragický prostředek s omladinou (jedinou zajímavou novou akvizicí je Roussey, které to v těch brýlích fest sekne), a epické společné finále v lokaci, která vypadá, že už se na ní v minulosti několik takových finále odehrálo. Chápu, že se téma stáří vs mládí zdálo na papíře fajn, ale v praxi na no name nevýrazné mlaďochy nejsme nikdo zvědaví, obzvlášť, když to v důsledku znamená, že polovina těch, na které jsme do kina reálně přišli, se pak filmem jen nedůstojně mihne (Arnold, Lundgren, Li, Crews). A zatímco Snipes a Banderas vyfasovali ranec hlášek a role si užívají, na podstatně těžší váhy Forda a Gibsona vyšly nudné postavy a nijak extra to nerozsvítí. Akční scény by byly super, kdyby nebyly dokurvené nějakým střihačským polobuzerantským smaž-se-v-pekle hovadem, které chybělo ve škole, když se učila přehlednost. Tak jako tak mi trojka sedla víc než dvojka. (21.08.2014)

,,CO SE STALO?“ … ,,SPADLI JSME DO PĚKNEJCH SRAČEK. A BUDE TO HORŠÍ…" /// Úvod dobrej – včetně Snipese (a fóru s vězením). Další pozitiva jsou, že se mi Sly nezdá tak voteklej, pršící Somálci, svině Gibson – tohle beru, má to bejt akční zábava. Pak sice zamrzej ty mladý náhražky, ale naštěstí ,,Španělovi“ bláznivý kreace připomínaj, že jsou to Postradatelní a ne nějakej (ucházející) akční film. Nechybí pár dobrejch hlášek, neplká se vo sračkách a zničení armády jak z Ramba celkem jasně hovoří, že tahle parta je u nás doma nepostradatelná. Za mě lepší než dvojka. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám tým s přáním umřít. 2.) Zjistím, že Sly ještě furt nenašel toho pravýho režiséra. (Scénáristi už celkem jdou…) 3.) Thx za titule ,,fceli medvidek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ ne (31.10.2014)

Neskutečná akce a zábava od samého začátku do posledních minut! Jako jasně deset lidí proti celé armádě ablábláblá, ale já jsem si to užívala na stopadesát procent! Sice jsem někde uprostřed nabyla pochyb, zda to nebude stát za okopanou tenisku, když si Bárny vzal do týmu místo starých vykopávek samé mladé a neklidné, ale brzy jsem se dostala do normální tepové frekvence. Miláček Antonio si zahrál tak úžasnou roli ukecaného vysloužilce, natěšeného na cokoliv, hlavně vypadnout, že jsem se smíchy několikrát málem praštila čelem do klávesnice. Všechno jedna velká legrace, hlášky sypané z rukávu, to popichování se v souladu se vzájemným respektem a uznáním těch nejlepších akčních hrdinů, pěkně v jednom jediném snímku ... UAU! Tuhle jízdu si kdykoliv a moc ráda zopakuju. (15.06.2015)

Oproti předchozím dílům ve trojce lépe funguje sebeironie a kombinace nostalgického vzpomínání s moderním pojetím žánru. Zapojení nového mladého týmu, ve kterém absentuje jakákoliv charismatická osobnost, zapadá do konceptu rozvinutého ve druhém díle, kdy jsou jednotlivé postavy postradatelných vnímány nikoliv fikční optikou snímků, ale jakožto projekce předchozích rolí protagonistů. Bohužel však zároveň ubírá prostor veteránům. Úsměv na rtech tuhne i u akčních scén, kterým chybí dokonalá přehlednost a stávají se tak spíše nezdařilou sbírkou akčních miniscének, což je posíleno i snahou věnovat prostor postupně všem postavám. Trpí tím bohužel i závěrečná dvacetiminutovka, která by si tak přála být třešínkou na dortu. (31.08.2014)