The Zero Theorem

Terry Gilliam tentokrát o smyslu života ve stylu Matrixu. Myslím, že jsem pochytil základní linky, které by mě měli znepokojovat a opravdu znepokojují, zasmál se dloubancům do směřování naší společnosti a povzdechl si nad sterilitou života a ztráty soukromí. Jen to nemělo tu tradiční Terryho údernost. I přes výborné herecké výkony (Waltz nezklamal a mladý Lucas Hedges má talent) působí NULOVÝ TEORÉM mdle. Kvůli čemu jsem na živu? (05.09.2014)

Tak třeba u tohodle sem viděl prvních pět minut a hned sem věděl, že to je za 5. U filmu to poznáte hned, jesli to je sračka nebo ne a todle evidentně sračka neni...o všem dalšim se dá diskutovat, ale todle mi bylo jasný hned...musíte v tom mít jasno...jinak máte nejasno...a to neni dobrý...aspoň v jedný věci musíte mít jasno, když jinak ničemu nerozumíte...jasný? Mimochodem jde o důstojný pokračovaní Brazil - maybe Anegertina? Jo, a bez chyb to není ono. (26.07.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes. (01.10.2022)

I když se mi ten Gilliamův rukopis plný drobných hejblátek, blikátek a groteskních charaktérů zamlouvá, chápu jeho potřebu a fandím jeho svéhlavosti-myslím, že tentokrát můžu zcela bez mučení přiznat, že jsem se (hlavně v tom finiši) absolutně nechytal... Jsem schopný podbrat, zkonzumovat a zamilovat se do kdejaké (a často větší) filmové abstrakce, ale tady jsem prostě naprosto nepobral co se to tam jako mělo vypointovat. Nebo lépe řečeno, něco si určitě můžu sám domyslet a dofantazírovat, ale tahle má konstrukce je jen moje a víceméně nemá oporu v ničem co film předkládá. Drobné vedlejší motivy, myšlenky, vtípky a varovné pohledy do budoucna jsou normálně čitelné, ale k jádru tohodle filmu (které se tváří jako, že má jít o něco fakt hlubokého) se prokousat neumím. Takže buď jsem něco zásadního přehlédnul a jednoduše to nepochopil, nebo se Gilliam z ničeho nic dal na nějákou transcendentální filosofii na mistrovském levelu 5000 a už je to příliš dááleko za hranicema mých myšlenkových schopností.. Nevím co z toho a spíš bych řekl, že to není ani jedno ani druhé.. Proto neutrální, nerozhodnuté a tápající 3 (06.09.2014)