Tulpa - Perdizioni mortali

Lisa je žena dvoch tvárí. Kým cez deň zastáva vysokú pozíciu v jednej z finančných spoločností, v noci žije bujarým životom zvrhlých sexuálnych radovánok. Opakovane navštevuje anonymný dom neresti nazývaný Tulpa. Jedného dňa sa začínajú objavovať mŕtvoly všetkých osôb, s ktorými mala Lisa pomer. Kto, a hlavne prečo vraždí jej sexuálnych partnerov? Talianskym snímkom sa vyhýbam na sto honov. Obzvlášť giallu, ktorého sledovanie vo mne vyvoláva kombináciu pocitov trýznenia s utrpením. Ozaj neviem čo ma presvedčilo, že som sa dal jedným z miestnych užívateľov nahovoriť na jeho sledovanie, ale sami viete aké to je keď Vás prepadne nuda a vy nemáte do čoho pichnúť (myslím doslovne ;). "Tulpa" je prvé giallo, ktoré ma natoľko zaujalo, že nebudem šetriť chválou. Okrem mnoha skutočne excelentných, realisticky pôsobiacich gore scén, dokonalej kamery, disponuje jemným sexuálnym podtónom vďaka ktorému ma dokázal udržať plne pri zmysloch. "Tulpa" nesklamala, ba práve naopak, je to pomerne vydarená kriminálka vďaka ktorej majú Taliani malé, bezvýznamné plus - 65%. (24.10.2014)

Červené auto, noc, modře ozářený vchod. Spoutaná žena s roubíkem na loži (líbí se jí to), červené svíčky, po schodech sestupuje zahalená postava v klobouku s černými rukavicemi a dýkou... Dýka projíždí hrdlem polonahého muže, ostří je vidět v otevřených ústech, krev stříká... Mnohým se jistě vybaví Argentova Opera. Rovněž barvy, tak pro Argenta typické, jsou důsledně využívány v celém filmu, zejména červená. Budu si myslet, že nejde o vykrádání, ale o poctu mistrovi. Nahá těla, plná prsa, BDSM, swingers party, soukromý klub. Zpočátku divák nechápe, proč se děje jedna vražda za druhou, což je jistě záměr. Pěkné gore, krev správné konzistence i barvy se hrne z těl obětí, kdy odříznuto, odstřihnuto či odhryznuto je ledacos. Zajímavé, že při vytržení oka jsem si místo na Fulciho (ale taky) vzpomněl na Kill Bill (na rozšlápnutí bohužel nedošlo). Jen chvílemi jsem měl pocit, že opravdové giallo je dávno mrtvé a já sleduji pouze jeho podivně současnou a nevěrohodnou odnož. Některé scény ale měly šmrnc, třeba honička v podzemním labyrintu. Žádná bomba, ale slušný thriller s mysteriozními prvky. (29.01.2014)

A já, blbec, si tenhle kousek málem nechal protéct mezi prsty. Zampaglione (mnohými nenáviděný horor Ve stínu hor) pojal svou novinku jako klasické giallo, navazující na Argentovu tradici plnou explicitních vražd a silně erotického dusna, postrádajíc však vlezlou figurku vyšetřujícího detektiva. A je to nakonec jen dobře, protože snímek se tak upírá opravdu jen na hrdinku a na vraha, který likviduje své oběti často a poměrně nápaditě (kolotoč vs. ostnatý drát). Připočtěte si uším lahodící hudbu, spoustu nahoty či příjemnou stopáž a vyjde vám kvalitní euro-horror, který sice nedosahuje kvalit německých Masek, ale jako připomínka Itálie 70. let funguje skoro bezchybně. A teď mě omluvte, spěchám do Tulpy - do privátního nočního klubu, v němž se moje nejtajnější a nejzvrácenější erotické fantazie změní ve skutečnost. (17.04.2014)

Frederico Zampagnone se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampagnone vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. (25.08.2013)

Do Tulpy som šiel celkom s nadšením a vyhliadkou aktuálnej hororovej pecky. Prvé minúty ma utvrdili v tom, že to bude síce finančne trochu slabšia, ale pekne krvavá zábava na nenáročnej úrovni. Takže som s pokojom Angličana prehliadol nedostatky ako zápletku chabšiu než osamotený vlas na plešine, jednoduchučký príbehový čajíček, budhistické čachry-machry a celkovo lacnejšie vyzretie. Je to predsa len horor, a to taliansky, teda značne SE-XU-ÁL-NY. Čo znamená príťažlivú hrdinku, ťažký závoj ľahkej erotiky a veľa, veľa nahoty. No a k tomu jeden z najlepších hororových soundtrackov, aké som mal možnosť počuť. Po celý čas som bol udržiavaný v permanentnom miernom napätí, sledoval som (síce trochu slabšie ako som čakal, ale pekne sadistické a červené) vraždy a vraždičky, a bavil som sa. Mľask. Kde sa vzal, tu sa vzal, ani som sa nenazdal, zrazu bol film v závere a ja aspoň čiastočne uspokojený. Nebyť toho záverečného "twistu", na ktorý zjavne najali narkomana s odmenou v podobe fľaštičky tabletiek, šiel by som možno aj na 4*. Takto zostanem v povznesenom miernom nadpriemere. Počkať, to bolo giallo? 70% (18.04.2014)