Sto a jedna noc

Spíš než o lásce k filmu mě to přišlo jako tvůrcova chlouba co všechno viděl. Film je vysloveně přecpanej odkazama na tuny filmů ať už ty s nápovědou (ukázka z filmu, plakát, pomocný dialog ) nebo ty s drobnejma detailama (záběr na boty = Deník komorné ). Odkazy jsou tady fakt úplně ve všem, v dialozích, hercích, plakátech, scénkách, ale třeba i hudbě a to je právě to, pro samé mazlení z odkazy Agnes zapoměl na příběh, na amtosféru na nějakou posloupnost, pointu nebo cokoli, čeho bych se já jako divák moh chytit a nadšeně aplaudovat . Samozřejmě když člověk vidí ty svoje herecký miláčky, srdce pookřeje vždycky, scéna z Delonem vtipná, Beblův odchod v objetí dvou žen typický, atd, atd., ale pořád je to film a ten by v sobě měl mít i něco víc než jen odkazy na filmy. Chtěl bych poděkovat uživatelce playboxguest za výrobu titulků. Je fajn, že zde existuje člověk, který si dá tu práci, abych podobný filmy moh vidět. (24.07.2014)

Zajímavý film,spousta odkazů na známé i méně známé snímky a přehlídka slavných herců.Viděno ve francouzštině s anglickými titulky (díky bohu za ně).Ale když se tu dívám na výčet herců,nějak mi tu přebývá DiCaprio.Ani na IMDB v seznamu herců,kteří se mihnuli jen v kompletní verzi tohoto snímku,Leonardovo jméno není. (23.02.2018)

Jsem ráda, že jsem se tímto podivným slepencem prokousla až do konce. Žádnou poctu a oslavu světové kinematografie jsem bohužel z tohoto dílka nepocítila, spíše mi z něho bylo smutno až trapně. Potěšilo mě, když jsem poznala v některé z mihnoucích se ukázek nebo stylizací nějaký ten slavný film nebo když na scénu vstoupil některý ze známých herců, ale raději bych dala přednost dobrému dokumentu, zabývajícímu se filmovou historií. Ta omáčka kolem se příliš nepovedla. (12.07.2014)

Jasně, Simon je dědoušek sympatickej, člověk by s ním klidně i ty šachy dal. O filmech bychom si ale moc nepopovídali, jelikož já jsem nekulturní hovado, které má sice o většině filmů, které tu jsou zmíněny, nějaké to povědomí, ale viděla jsem z nich naprosté minimum. Chápu, moje chyba, že jsem lump neznalej, jak už jsem na sebe práskla... mít ty filmy nakoukaný, možná mám ze sledování i uměleckej orgasmus. Ale mě i tak, i přesto, že se tu po vzoru Scorseseho Hugáče (může se říct vůbec po vzoru ve srovnání s filmem, který vznikl až pak? :) ) vzdává pocta zakladatelům a hrdinům kinematografie, i přesto, že je tady hvězd víc jak na kdejakém festivalu, prostě tak nějak zdá, že je i tak Století pana Filma, jak jsem si film familiérně pro sebe nazvala, hodně plytce a průměrně odvyprávěná óda na film, která postrádá patřičnou šťávu a místo toho pleská na obrazovku páté přes deváté, až je z toho zbytečně podobnej zmatek (ikdyž, pravda, poměrně ucelenej) jako v hlavince starého Simona. Varda mi prostě naservírovala guláš, kterej je patřičně pikantní, ale chybí v něm maso. 50% (04.07.2014)

Vynikající nápad pohřbený pod nánosem levného francouzského jiskření. Nechápu dost dobře, jak se stane, že některé filmy stejného režiséra (režisérky) mají „velký“ formát – zde se v ukázce podíváte na dvacet sekund z Bez střechy a bez zákona a je vám z toho úzko – a jiné jsou laciné – obrazově, herecky: jako tenhle. Viděl jsem to už mockrát u Resnaise (vlastně od Život je román furt), viděl jsem to u Godarda (Pěstuj si pravačku), znám to i od Truffauta a Chabrola – je to nějaká nemoc, která postihla francouzskou Novou vlnu. Vardovou kvůli tomu nepřestávám obdivovat, rád jsem viděl zestárlou Schygullu a Aimée, trochu mi bylo líto, že se to celé odehrává na západě – žádný český, maďarský, slovenský, polský, ani ruský film: dobře, je to účtování s kořeny a podobou Nouvelle vague, ale v tomto ohledu brutálně ignorantské. Ale co – tohle je stejně tak akorát film na nudu únorového podvečera v sobotu při chřipce: jedním okem tam, druhým ven. Škoda. ** (17.05.2011)