Cesta zhýčkaného dítěte

Při sledování filmu mě až míjel strach při uvědomení si jak ten čas opravdu rychle utíká. Babelovi to bylo vidět na očích a bylo znát, že onu roli si vychutnával, také je to jedna z mála vážnějších rolí, co hrál. Dal do ni tolik lásky, že se to na plátně patřičně zesumírovalo a fakt, že film točil v 55 letech mě zarazil při pohledu na zarostlého, smutného muže, který samotářsky odejde ze svého života do nitra Afriky dožít věk v poklidu, nikým rušen. Jediné co se mi na filmu nelíbilo byla hudební stránka, která mi chvíli v příběhu vadila, ale nakonec v poslední scéně příjemně překvapila. Stejně tak jako Jean-Paul Belmondo a jeho herecké představení par-excelence. (15.02.2007)

Mé druhé setkání s tvorbou Clauda Lelouche nedopadlo dobře.   Pro mne vcelku uzavřený snímek o stárnutí, bilancování, vzpomínkách a  lásce k rodině. To poslední s hlavním hrdinou Samem Lionem pochopitelně sdílím, do toho zbytku mě pak buď nepustil  nebo jsem do něj nedozrál.  Těžko říct,  je to v krátké době druhý  Belmondův film o stárnutí (Muž a jeho pes), který po mně jen tak sklouzl. Tentokrát je tedy pochopitelně s Belmondem ještě vše v pořádku, ale jeho postava  podnikatele v zametání mne za srdce opět nevzala.  Jinými slovy koukat celou dobu na zřejmě zadumaného a životem vcelku unaveného postaršího chlapa, který bloumá od ničeho k ničemu a sem tam se mu vybaví nějaká ta vzpomínka asi ještě pár let pro mě žádný terno nebude a tak zatím nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Uvidíme co za pár let... (10.11.2023)

Jeden z nejméně očekávaných výkonů Belmonda - a rozhodně ne ve špatném slova smyslu, naopak - jedině v dobrém. Krásný film, i když z výchovně-morálního hlediska si občas říkám, jestli je tohle vedení (sice nenápadné) za ručičku i v dospělosti to pravé. Na druhou stranu v duchu humanismu a otcovské lásky ani nemůže jinak. Jak už jsem napsal, krásný film. (24.12.2015)

První polovina filmu je založena vyloženě na popularitě obličeje známého herce a na atraktivních záběrech přírodních scenérií africké savany a dravých zvířat. Scénář a děj filmu v této části pokulhává. Druhá polovina filmu již divákovi nabízí i zajímavější děj a dostává tím film do vyšší třídy. Jedná se podle mě o zajímavý a mírně nadprůměrný film pro odpočinkové nedělní odpoledne. Z filmu jsem vycítil jakousi sentimentalitu stárnoucího hlavního herce, i když musím připustit, že Jean-Paulovi to chlapáctví stále sluší a zahrát umí stejně dobře, jako kdysi v mládí. Rád jsem se na tento film podíval. (30.12.2007)

Možná to měla být vizuální reflexe nad poetikou francouzského šansonu, neboť se "l´air des chansons" proplétá s příběhem. Nebo to mělo být srovnání světa predátorů se světem businessu, které v závěru přináší naději. Nebo to mělo být zamyšlení na životem člověka, který obětoval svůj soukromý život firmě a má poslední možnost to napravit. Možná to mělo být srovnání zranění artisty se zraněním duše (první žena). Možná... Nevím, co chtěl Lelouch tím vším říci, protože jde v podstatě o přeslazený kýč, kterému chybí nadhled. Belmondo hraje supertatínka, což znamená, že je ve všech směrech dokonalý, jen bohužel dospěl trochu později (to víte "l´enfant gaté"), ale nikdy není pozdě na pohádkový happyend, viďte milé děti! Tak dobrou noc a ráno zase do reálného světa. (28.05.2009)