Cesta zhýčkaného dítěte

Téměř v každém filmu mi Belmondo vadí, zde je tomu právě naopak. Je na něm vidět, kterak si roli nesmírně užívá a je to bohužel jedna z mála postav, které jsou uvěřitelné. Alově (Richard Arconina) postavě jsem prostě neuvěřil ani slovo. Je tak plochá a i průměrný vedoucí by poznal kdo a co je zač. Film mi hodně připoměl nedávno viděného Milionáře z chatrče. Není sice tak prvoplánovitě trapný, ( ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle otázek v soutěži udělat životopis - to uráží mě jako diváka.) ale až moc situací a situací je tak moc tušitelných... Na kvalitní psychologický film té psychologie ještě "trochu" chybělo. A ne, nejsem cynik. Celkově musím konstatovat, že mě sice nemrzi Cestu sledovat, ale podruhé bych si ji nepustil, možná pouze scény s Belmondem. (18.10.2009)

Film věnovaný památce Jacquese Brela nese mnohé stopy jeho tvorby i životního příběhu. Neobsahuje však zuřivou beznaděj ani drsný sarkasmus jeho nejslavnějších hitů, naopak, je posmutnělý, něžný a hravý, přesně jako některé Brelovy méně známé kousky. Cirkusák Sam, stárnoucí, ale výkonný a kreativní muž, uposlechne hlasu své toulavé krve a náhle se rozhodne položit mezi sebe a svůj – podle dnešních měřítek úspěšný – život oceán. Označení „rozmazlené dítě, které rozbilo všechny své hračky“ je výstižné jen částečně, jeho motivace nespočívají pouze v únavě ze stereotypu a přemíry práce. Mnoho tvůrčích lidí mívá čas od času a v různé míře intenzivní potřebu být „hluboce a bohatě sami“, jak říkala Sylvia Plath, aby mohli zrekonstruovat svůj vnitřní svět, ze kterého rozdávají, a znovunalézat inspiraci i sami sebe. A někteří to řeší hodně radikálně. Brel odjel tak daleko, jak jen mohl, i Sam Lion nakonec nalezne klid na tropickém ostrově uprostřed divokých zvířat, která tolik miluje. Někdy je možná třeba odstranit z toku velké kameny, aby mohla voda volněji proudit, když ale zmizí všechny, zanikne i koryto a voda zmizí v zemi. Nejsou to ale nakonec právě ty kameny, druzí lidé, kteří zdánlivě brání umělci v rozletu, ale svou existencí dodávají jeho životu tvar? (02.05.2013)

Mé druhé setkání s tvorbou Clauda Lelouche nedopadlo dobře.   Pro mne vcelku uzavřený snímek o stárnutí, bilancování, vzpomínkách a  lásce k rodině. To poslední s hlavním hrdinou Samem Lionem pochopitelně sdílím, do toho zbytku mě pak buď nepustil  nebo jsem do něj nedozrál.  Těžko říct,  je to v krátké době druhý  Belmondův film o stárnutí (Muž a jeho pes), který po mně jen tak sklouzl. Tentokrát je tedy pochopitelně s Belmondem ještě vše v pořádku, ale jeho postava  podnikatele v zametání mne za srdce opět nevzala.  Jinými slovy koukat celou dobu na zřejmě zadumaného a životem vcelku unaveného postaršího chlapa, který bloumá od ničeho k ničemu a sem tam se mu vybaví nějaká ta vzpomínka asi ještě pár let pro mě žádný terno nebude a tak zatím nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Uvidíme co za pár let... (10.11.2023)

Netuším, jaké je pozadí filmu, nicméně mám pocit, dojem, že tohle bylo napsáno přímo pro Jeana-Paula Belmonda, jemu na tělo, se srdcem a duší Claudea Lelouche, takže nádhera. Příběh Sama Liona na mě ze začátku působil trochu rozkolísaně, časové skoky a střihy mi příliš nesedly, nicméně druhou polovinu filmu jsem si báječně užila. Stárnoucí muž bilancuje, napravuje, co se dá a závěr nemá chybu, slza ukápla i mně... (05.01.2020)

jednoducho ma to dostalo... mňa, chladného Kubrickovca, zádumčivého Bergmanovca :) .... krásna hudba (Francis Lai za ňu získal Cézara, podobne ako Belmondo za svoj herecký výkon), krásne exteriéry, trošku ako skladačka zrežírovaný príbeh (Lelouchova "špecialitka" rovnako ako dokonalé zábery na tváre hercov, ktoré častokrát povedia viac ako scéna nabitá replikami - pozrite napríklad časť, v ktorej sa Belmondova-Lionova dcéra vracia z Ameriky s dieťaťom, o ktorom Lion nevedel... to je proste dokonalosť sama, prípadne už len taký záber na múdrosť vyžarujúcu tvár "morského vlka" Belmonda....atď ) ktorého niť však nie je zložité sledovať, veľa veľa lásky, osamelosť, obrovská chuť žiť, túžba po rodine, no aj po nespútanej slobode, výborné herecké výkony (obzvlášť samozrejme Belmondo, ktorého bežne moc nevyhľadávam, ale tu som s ním doslova "psychologicky zrástol" :).... veľmi pôsobivo zostrihané a zmixované s hudbou, miestami sa ma zmocňoval ten známy "všeobsiahly pocit", kedy má človek dojem že pochopil svet a miesto človeka v ňom v takých súvislostiach, ktoré si bežne neuvedomuje.... mal som chuť ísť na 5* ;) (01.02.2010)