Muž z Acapulca

Já ten film viděla několikrát a nikdy mě nepřestane bavit pasáž svádění Boba s Arianou s nezapomenutelným hudebním podkresem kukurukuků:-)Belmondo je tady zaručený odplavovač vašeho případného stresu, rozkošný a pomilováníhodný. Na jednom místě se tam o něm říká, že je kouzelník. ANO, pokaždé na mých rtech vykouzlí úsměv, ten rošťák s jiskřícíma očima, nabušený energií a takovým úsměvem, po kterém snad musí každá žena šílet. Frajer, co ledabyle skáče do bouráku, bude vždycky spojený jen a jen s Bébelem. (19.01.2015)

Uťápnutý spisovatel Fransois si to ve svém románu prostřednictvím nepřemožitelného hrdiny Boba Saint-Clara vyřizuje se sousedy, řemeslníky a svým nakladatelem, zkrátka každým, kdo se mu plete do života. Ten je ovšem čím dál víc poznamenaný konfrontací jeho dokonalého hrdiny s autorem samotným a především s krásou sousedkou socioložkou. Takřka dokonalá parodie, v níž se realita mísí s fikcí v závislosti na autorově náladě. 2.3.2010 Tak při dnešní repríze jsem si to vychutnal víc než kdykoli předtím. "Už to byl starý muž a nevydržel to." (27.06.2007)

Smrt Jeana-Paula Belmonda mnohé zasáhla a dává to naprostý smysl. Francouzská legenda za sebou zanechala mnoho povedených filmů, žádný ovšem nejspíš v celkové oblíbenosti nepřekoná Muže z Acapulca. Na tu se často zapomíná v momentech, kdy někdo řeší nejlepší parodie všech dob a to je obrovská chyba. Tahle parodie na špionážní filmy totiž Belmonda představuje ve vrcholné formě.   Tahle Belmondovka představuje francouzskou legendu hned v dvojroli. Nejen v roli agenta Boba Saint-Clairea, ale i v roli jeho tvůrce Françoise Merlina. V průběhu filmu se příběh dvou hlavních hrdinů proplétá v různých paralelách a příběh přeskakuje mezi fiktivním příběhem stylového špiona a jeho autora, který se musí potýkat s denními životními nástrahy. Velmi zajímavý koncept, kterého se naštěstí režírující Philippe de Broca dokázal skvěle chopit a především se Belmondo v hlavní dvojroli skutečně vyřádil.   V Muži z Acapulca je vše na svém místě. Skvělé komediální načasování, povedené akční sekvence a fungující romantická atmosféra. Na tento typ žánru se sice koukalo tak trochu mezi prsty, přesto je Muž z Acapulca skvěle natočenou záležitostí, která se nakonec v rámci příběhu o spisovateli, který utíká do imaginárního života dočká i skvělého vyvrcholení. Kromě Belmonda navíc byla skvěle obsazena i femme fatale Jacqueline Bisset, která by se v klidu minimálně vyrovnala většině Bond girls.   Muž z Acapulca by ovšem skutečně nefungoval bez energického výkonu Belmonda. Ať už je to elegán Saint-Clair nebo jeho přesný opak Merlin, Belmondo dal do filmu klasicky vše. Tehdy Muž z Acapulca především parodoval tehdejší bondovky se Seanem Connerym (Mooreovky odstartovali teprve též v roce 1973) a v uvolněné parodické formě vznikla skutečně skvělá parodie, která by se dost možná z dnešního pohledu dočkala kritiky za to, že si v jistých momentech dovoluje až moc, v roce 1973 ovšem tohle naštěstí někdo neřešil a Muž z Acapulca i díky tomu mohl získat kultovní status, který má dodnes.   Skvělá komedie se zajímavým konceptem, vydařenou řemeslnou stránkou a především právě úžasným Jeanem-Paulem Belmondem. I díky filmům jako Muž z Acapulca bude Belmondův odkaz nadále žít a opětovné reprízy jeho největších pecek budou tuhle legendu francouzské kinematografie alespoň v jisté formě udržovat při životě. Díky za všechno Jean-Paule! (06.09.2021)

Francis Veber napsal i lepší komedie, ale tahle je výjimečná v propojení civilního světa ošuntělého spisovatele a nablýskané říše, kde žije jeho románový hrdina. Viděl jsem několik filmů, kde šlo o něco podobného, ale obě dějové roviny v nich vždycky probíhaly paralelně, střídaly se. V Muži z Acapulca do sebe vzájemně prosakují. Uprostřed románové přestřelky na pláži překáží uklízečka, luxující písek, když na psacím stroji zlobí písmenko "r", hrdina mluví jako blbec (Bissetová: "Kam nás to vedou?" Belmondo: "Do vltulníku, dlahá.") atd. :-) Oba herci jsou ve dvojrolích tak zábavní, že to (minimálně napoprvé) zakryje všechna hluchá místa. Evergreen. 80% (28.12.2005)

Současná kinematografie upadá, že je nutno dívat se na filmy z roku 1973, tedy z období, kdy jsem nebyl na světě?! Nemám potřebu stavět jednoduchým stylem natočenou komedii nad dnešní bijáky, jejichž natočení je nesrovnatelně náročnější. Nepotřebuji ani Belmonda, maníka, co opakoval celou kariéru jeden naučený teatrální projev. Že se nenechal zastupovat kaskadérem? Mně je úplně u prdele co dělal. Tohle je první případ, kdy se mně na tomhle žblebtu nelíbilo nic, přesto to do piče nepošlu. Netrpím nostalgickým rozjímáním, ale bylo to příjemně stupidní, až to mělo své divácké kvality. Pochopitelně, nikdy si žádný film s Velbloudem nepustím, pardon, s Belmondem, a tento taky ne, ale občas vítězí stupidita nad přemýšlením u náročného bijáku. Takže film je to odpočinkového rázu, řemeslně vyvedený, ale na současnou tvorbu se nechytá. Mnohem raději si pustím nějaký český kousek s českým Belmondem Krausem, rád bych absolvoval jeho nejvýraznější flák, a sice Svatby v Benátkách. Je to současné, "belmondovské" a je z toho cítit Itálie. Přírodní Francii nemám zažitou. Z mé rodiny se film nikomu nelíbil. Ptal jsem se sourozenců, mámy, bratrance a tetičky jsem vynechal, ale nikoho film neoslnil. Když neoslnil, držím basu. Ovšem nechápu přehnaných 85%! 40% (19.06.2015)