Muž z Acapulca

Tenhle film si musí pravidelně pouštět příznivci teorie, že autorovo dílo je neoddělitelné od jeho života :-) Belmondo je jako spisovatel brakových knih neodolatelný, jeho kompenzování si frustrací z reálného života v literární tvorbě ohromně vtipné a některé dialogy či parodické scény v románu naprosto neskutečné, prostě celkově ideální film na zasmátí po dlouhém a úmorném dnu. (28.08.2009)

Z Belmondovy série mužů odněkud (i když sérii z toho udělaly české distribuční názvy) se mi ten z Acapulca líbí nejmíň. Začíná sice jedinečnou smrští bondovských parodií překypující skvělými scénami a hláškami, ale pak přijde studená sprcha v podobě problémů frustrovaného spisovatele, které mě už tolik nebaví. A ten konec, kde spisovatel posílá svého hrdinu do co nejabsurdnějších situací, mě už vyloženě irituje. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami, protože těch prvních 20-30 minut nemá konkurenci. Škoda, že se celý film nenese ve stejném duchu. (26.01.2014)

Okouzlující a geniálně propracovaná parodie a pocta bondovkám a veškeré brakové tvorbě. Fantastické je především ono prolínání dvou maximálně kontrastních světů - přehnaně stylizované a kýčovité (prosluněné) fikce s šedivou a nudnou (deštivou) realitou. Belmondo je unikátně charismatický démon, jenž dokonale zvládá obě polohy své (dvoj)role. Jeden z vrcholů francouzské komedie a zcela po právu klasika světové kinematografie. 90 - 100 % (14.07.2012)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Parodie na špionážní kousky nabízí na jedné straně uťápnutého pokuřujícího spisovatele a na té druhé nezničitelného agenta, kterým by se spisovatel ubíjející se ve vlastním nevydařeném světě a v zatuchlém bytě rád stal. Až sličná sousedka s nesmírně kouzelnýma nohama ho přinutí něco udělat. Dvojrole, která posílá Belmonda do absurdních situací vytvořených právě jeho supermanovskými akcemi, dává francouzskému sympaťákovi v rukou Philippe de Brocy potřebný prostor, jenže já se nějak zapomněl uvolnit a vlastně i bavit. Dobré nápady jsou v té přitažené vykonstruovanosti poměrně rychle vyčerpané. Víc než celoživotní frajer mě navíc lákaly ony kouzelné nožky Jacqueline Bisset.. (07.04.2013)