Reklama

Reklama

Moderato cantabile

  • Francie Moderato cantabile (více)

Obsahy(1)

Anne je žena znuděná životem, jednoho dne je svědkem vraždy v baru, kterou spáchal její přítel. Krátce nato se setkává s mladým mužem, nezaměstnaným dělníkem Chauvinem, s nímž nalezne společné téma – vražda a její okolnosti. Jejich debaty postupně přerůstají ve vztah i přes propastné rozdíly sociálního prostředí, z nějž oba vzešli.
Román Moderato cantabile je dílem spisovatelky Marguerite Duras a vyšel v roce 1958. Jeho převodu na filmové plátno se chopil režisér Peter Brook, autorka předlohy se podílela na scénáři. Film dnes patří ke klasickým zástupcům francouzské nové vlny a vynikl zajímavou prací s kamerou, především ale hereckými výkony. Jeanne Moreau podala psychologickou studii melancholické ženy toužící uniknout ze stereotypu nudného života bohaté dámy s takovou přesvědčivostí, že cena za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes nebyla pro nikoho překvapením. V Cannes byl snímek nominován i na Zlatou palmu za nejlepší film. Film byl natočen ve francouzsko-italské koprodukci a premiéru ve Francii měl 25. května 1960. (argenson)

(více)

Recenze (33)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Děj milostného a tak trochu i tajemného příběhu je jednoduchý, avšak velmi pevný v základech. Pronesené dialogy vyznívají takřka jako verše a romantickou atmosféru společně s nádherným soundtrackem velice vynáší. Jeanne Moreau a Jean-Paul Belmondo vytvořili dvojici, na kterou je radost se dívat. Příběh je skutečně jako báseň mající jedno pojítko a tím je kavárna, kde se stane tragédie z lásky. Anne a Chauvin se tam seznámí. Kupodivu je to i místo, kde Anne Chauvina vždy najde. Plamínek lásky zažehne a je otázkou, jestli to tam, kde to všechno začalo, zase také skončí. A hlavně jak. Vše co je ukázáno má nějaký smysl a symboliku, k čemuž je nutný potřebný kontext k jejich uchopení. Motorový člun procházející otevřeným oknem v úvodní scéně je interpretován jako symbol svobody. Magnólie v některých scénách představují sexualitu Anny a když v jedné zavře okna, signalizuje to její neschopnost sexualitu zvládnout. A nebo víno, které Anna pije. To jí pomáhá zapomenout na sociální zátěž, kterou drží a symbolicky tak popisuje její odloučení od takového břemene. A jsou tu mnohé další. Snímek podle knižní předlohy Marguerite Duras je krásným přepisem a velice láká si onu knihu přečíst. Snímek se už stal poněkud zapomenutým a je to škoda. Jako ukázka, jak se takovéto filmy mají dělat, je velice příkladná. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Moderato cantabile vypráví dvojí příběh – v první, dějové linii, jde o nevysvětlenou vraždu dívky jejím milým za bílého dne v místní kavárně a v druhé, méně dramatické linii (která však nese hlavní váhu celého příběhu) sleduje film fáze sblížení se dvou náhodných svědků této vraždy – manželky majitele místní továrny a jednoho z dělníků. Sledujeme je při rozhovorech, procházkách, největším projevem lásky jsou až do konce filmu jen jejich pohledy a a letmé doteky; oba cítí vyprahlost života ve stereotypu, oba sní o paralele s postavami prvního příběhu a oba dospějí k ještě trpčímu výsledku, než je vražda z vášně: film popisuje přání zemřít pro lásku a hořkost z neschopnosti toto naplnit. Moderato cantabile je tempové a výrazové označení Diabeliho Sonatiny (mírně rychle, zpěvně), které si synek hlavní hrdinky ze vzdoru odmítá zapamatovat na hodinách klavíru s autoritářskou protivnou učitelkou – dětský vzdor proti ubíjející nudě cvičení je další variantou hlavního smyslu příběhu – zobrazení touhy po svobodě citů a poznání její neuskutečnitelnosti. Moderato cantabile je převedením novely Marguerite Durasové do filmové podoby. Režisér Peter Brook posunul vyznění příběhu z textu o zastřených emocích od estetiky Nového románu blíže k žánru filmového melodramatu; režie samotná je velmi čistá, minimalistická, Jeanne Moreau a černobílý formát připomene Antonioniho Noc; podobné dlouhé záběry hladiny z paluby lodi překvapivě použil o třicet let později i režisér Annaud, při zfilmování Durasové pozdního textu Milenec. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Mírně a zpěvně. Film přesně takový, jako je jeho název. Jednoduchý děj je zde spíše podružný, hlavní váhu zde má atmosféra a psychologie hlavních postav, mezi nimiž je plno nevyřčeného a které odděluje sociální i věková bariéra (Jeanne Moreau je o 6 let starší než Jean-Paul Belmondo, a ve filmu ztvárnila postavu manželky jeho šéfa). Petera Brooka jsem dosud znal pouze jako divadelního režiséra (respektive měl jsem ho zafixovaného jako divadelního velikána, od něhož jsem kdysi četl jeho knihu "Prázdný prostor"), když jsem tedy zjistil, že v telce poběží jeho film, o kterém jsem nikdy neslyšel - navíc s tak skvostným obsazením, byl jsem na něj velmi zvědavý a zhlédl jsem ho s velkým zájmem. Film to jistě není pro každého - většina dnešních diváků by ho asi shledala jako přeartovanou nudu, kde se "nic neděje" - ale osobně mám podobné staré černobílé artové libovky velmi v oblibě, a Jeanne Moreau je moje velká herecká oblíbenkyně. Především díky jejímu úchvatnému zjevu jsem byl nakonec z filmu zcela unešen - film navíc vyniká krásnou kamerou (většina záběrů by šla pověsit na zeď jako dokonalé černobílé fotografie) a skvostnou hudbou, která představuje výrazný náladotvorný prvek. Pro mě coby člověka v podstatě zcela nedotčeného filmy s Belmondem bylo navíc velmi příjemné moci vidět film v původním znění s titulky - většina českých diváků má podle mě Belmonda zafixovaného s hlasem jeho českého dabéra Krampola, kterého já osobně nemůžu ani vystát, takže o to víc mě ČT Art odvysíláním tohoto filmu ve francouzském znění potěšil. Víc takových neznámých filmů! ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Jeanne Moreau je v roli Anne výborná, atmosféra snímku, kde se zdánlivě nic neděje, ovšem pod povrchem to vře, skvělá.. Mladá žena je se svým malým synem na hodině klavíru a slyší ze sousedství srdcervoucí křik.. Nikdo neví přesně, co se stalo, jen bezvládné tělo na podlaze v baru a zoufalý muž nad ním jsou zřejmé.. Jedním ze zvědavých je i Jean-Paul Belmondo a tak se zcela náhodně potkají na místě zločinu, muž a žena, mladí a krásní, navzájem k sobě přitahováni mocnou silou zvědavosti a poté i zamilovanosti.. Zajímavá věcička v mnoha ohledech, komorní příběh, výborní herci, podmanivý hudební podmaz a kouzelná klidná kamera.. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Na můj vkus moc ponuré, moc umělecké. Jeanne Moreau mi navíc svým couráním po městě s nepřítomným kukučem připomněla Výtah na popraviště, kde přesně tímhle způsobem taky zdržovala půlku děje. Přiznávám výbornou kameru, ale nejvíc mě stejně asi bavila hudba. Ta ovšem vznikla 150 let před tímhle filmem. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • V přestávce natáčení filmu vzal Belmondo na projížďku svým autem desetiletého syna herečky Jeanne Moreau a naboural s ním. Belmondo si jenom zlomil zápěstí, ale kluk zůstal týden v kómatu a úplně se zotavil až po třech měsících. (raininface)

Reklama

Reklama