Bláznivý Petříček

Paradoxně se v pozdějších letech "Bláznivý Petříček", respektive jeho hrdina pro některé obdivovatele francouzské nové vlny stal adorovaným pomníkem nabubřelého ideálu existenciálně zmítaného intelektuála. Při tom ale Godard zde onu ikonu zesměšňuje a ukazuje, že na ní není nic hodného následování, a naopak vynáší na povrch zpovykanou sebestřednost v jejím nitru. Se stejným anarchistickým výsměchem pak celým filmem podkopává také schémata dobrodružek, akčňáků i romanťáren o milencích na útěku (tedy žánrů, které z Belmonda již v předchozích a hlavně nadcházejících letech udělaly mezinárodní hvězdu). "Bláznivý Petříček" je rozverně dadaisticky podvratný film, který má schematický začátek a konec, ale všechno mezi tím je svěže nahodilé a kreativní. Každá jedna sekvence představuje nápadité meta řešení nějakého schématu, ať už formou jeho podvrácení, parodování, reflektování, banalizování i vynechání. "Bláznivý Petříček" je vlastně esenciálním filmem, protože zde postavy vcházejí do místnosti oknem. Godard tu doslovně naplňuje definici režiséra, jak ji o takřka čtyři dekády později formuloval tehdejší japonský samorost Takaši Miike. Podle něj scenárista napíše "hrdina vejde do místnosti", zatímco režisér má přijít s tím, jak tam vejde - obyčejně dveřmi, nebo třeba oknem. Zatímco dobová nonkonformita jiných novovlnných tvůrců dnes už vyznívá usedle a mainstreamově, Godard nepřestává fascinovat, a dokonce oslovuje stále nové generace. Jeho podvratnost nezůstává na povrchu, nýbrž řeže do samotného jádra kinematografie a tím se vzpírá obvyklé asimilaci středním proudem. (08.07.2023)

Rozum mi ide zastať. Aké že sú to kvality tohto diela? Trápny, ujačený, nudný, nezrozumiteľný, grotesktný road movie, v ktorom sa Bébel zrejme vyskytol nechtiac, čo možno paralelne porovnať aj s poslednými sekundami jeho postavy v tomto filme. Prečo niekto vôbec obdivuje všetky tie Godardove hovädziny? (28.02.2018)

Jednoznačně nejintelektuálnější film s Jean-Paul Belmondem. Osobně si myslím, že film je myšlenkově až moc přeplněn. Ze všech dialogů, monologů a citací se mě vryl a navždy uložil do paměti jeden záběr, byl bez hudby, byl beze slov, přesto dokázal vyjádřit mnoho. Kamera sleduje lidské stopy v písku, které postupně splachuje mořský příboj a zastaví se záběrem na popel. Nejen díky této scéně, ale i díky hereckým výkonům Jean-Paul Belmonda, Anny Kariny a trvdému konci se stopy tohoto filmu ve mě hned tak nespláchnou. (01.10.2007)

Především se omlouvám panu Godardovi za průměrné hodnocení jeho jistě nadprůměrného díla, jenže já na něj zkrátka a dobře intelektuálně nemám. To příznávám zcela otevřeně. A pokud si z nějakého 110 min dlouhého filmu zapamatuju tak jednu dvě scény a ostatní se mi jen splácá v jakousi směs podivných nesmyslů, něco není dobře. Mám na tom určitě svůj podíl, jít na takto intelektuálně náročný film po celém dni ve škole není úplně ideální, na druhou stranu ve stejném rozpoložení jsem viděl spoustu jiných filmů a ty mě udržely v pozornosti třeba i o hodinu déle. Mé hodnocení také ovlivnilo, že jsem v poslední době viděl dva filmy plné podivných surrealistických scén (Loni v Marienbadu, Nenápadný půvab buržoazie) a oba se mi líbily mnohem víc. Bláznivý Petříček určitě není špatný film, ale je velmi obtížné ho sledovat a věnovat mu patřičnou pozornost. (10.11.2010)

Belmodo u Godarda je celkom iný Belmondo, na akého som zvyknutý. Nestrávil som túto novú vlnu a iba zvodná Anna Karina ma pri filme ako-tak držala. Nakoniec aj tak netuším, o čom film bol, čo mi chcel povedať, prečo vznikol. Najhoršie je, ako scény na seba nenadväzujú, ani po ich nejakom usporiadaní mi v hlave nič nevzniklo. Ešteže moja hlava nedopadla, ako tá Ferdinandova. (21.09.2017)