Final Cut - Dámy a pánové

Keď som hodnotil, bolo to s poradovým číslom 100. Teraz píšem komentár s poradovým číslom 20, a i keď ho píšem o viac než mesiac neskôr, som stále rovnako nadšený, ohúrený, šokovaný a... uspokojený. Najveľkolepejšia predohra, akt a vyvrcholenie všetkých čias (a kto sa odváži odporovať, bude na mieste popravený, pribitý na kríž, sťatý a upálený). Pálfi zvysoka kašle na všetky konvencie a zákonitosti, kašle na autorské práva, kašle na legálnosť, kašle na peniaze, kašle na maďarský filmový fond, na štúdiá, na hercov, na spoločnosti, na distribútorov, na celé ľudstvo a odovzdáva sa jedinému - divákovi a jeho ultimátnemu pôžitku. Naprieč časom, priestorom, dimenziami, snom, realitou, bez uzákonenej postavy, herca, doby, miesta, príbehu či dialógu hrá na strunu nostalgie a čírej, úplnej a dokonalej filmovosti. Len za pomoci nelegálne stiahnutého materiálu zo stoviek filmov tvorí jemnú štruktúru zhola nového metapríbehu, lepšie povedané metaromance. Okrem toho pred divákom okázale a elegantne rozvíja históriu a dejiny filmu, predstavuje najzásadnejšie snímky, tvorcov, hercov a ešte omnoho viac. Pekelný film s nebeským účinkom. Film zhotovený s nulovým rozpočtom, pri ktorého uvedení do distribúcie by sa Pálfi nedoplatil. Film-Báseň. Film-Paradox. MetaFilm. Alebo niečo úplne iné... Pokiaľ je Spielberg velikán, Kubrick titán, Lumet neprekonateľný a Lang najväčší filmový priekopník, György Pálfi je poloboh, ktorý dokonale ovláda filmové plátno, klame divácke zmysly, hrá sa s formou a obsahom, a ja mu to hltám. Konceptuálny audiovizuálny, tvarový, mechanický, kamerový, kvantový, pohybový, rázový, ideologický, individualistický rozmerový masaker. Už viem, čo budem rozoberať v diplomovke... Best of 2012. 100% P.S.: Tento film je možné sledovať v akomkoľvek stave vrátane konzumácie alkoholu, drog či iných omamných a psychotropných látok a halucinogénov, rovnako je možné ho sledovať úplne bez zvuku, alebo minimálne bez titulkov, bez znalosti čohokoľvek (čím menej o svetovom filme všebecne viete, tým lepšie), stačí len pohodlne sa usadiť, zapnúť a nechať sa unášať na vlnách kúzla vytrhávajúceho zo stereotypu všednosti. (05.04.2014)

LFŠ 2014: Pre mňa zaujímavý experimentálny záver filmovky. Spočiatku veľmi nápadité, vtipné, prekvapujúce, no postupom času forma stvárnenia zovšednela a záver už nebol taký skvelý. Každý by si dokázal predstaviť iné kultové a preňho srdcové snímky, ja tomu nie som výnimkou, takto to však autori cítili a za ten nápad určite hodnotím film pozitívne. (01.08.2014)

Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... (02.01.2017)

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Šikovně sestříhaný relaxační bonbónek, svádící k aktivní účasti v kvízu s časovm limitem... zjevně pan Pálfi viděl o několik filmů víc, a tak jsem si místo pohotových odpovědí často dosazovala pomyslné - tududum... Ani soutěživé roztěkanosti a poněkud únavnému dojezdu se nepovedlo zabránit mému rochnění se v super patetických klišé v žá(n)ru romantiky, už jen pro tu klasiku, chytlavé songy a průlety hvězd z poloviny galaxie, včetně těch vyhaslých... (13.08.2014)