Na dva západy

Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe. (13.09.2020)

Zvláštně nekompaktní film se snaží řešit příliš mnoho vztahů mezi zhruba desítkou postav. Osciluje mezi romatickým filmem, rodinným dramatem a idylickou selankou venkovského poetismu. Ale většinou divákovi mnoho nenabízí. Za zmínku stojí dvě scény rámující vraždu, obě jsou excelentně nasnímány. V kontextu toho, že francouzský film se nikdy nesnažil o hollywoodské maskování technických aspektů snímku, by možná nasvícení mohlo obstát jako zajímavý umělecký pokus naopak zdůrazňujîcí tento prvek mizanscény. To by ovšem nesmělo být provedeno tak šlendriánsky. (25.03.2020)

Titulky uvádějí herce v pořadí, kterému ne zcela rozumím. Snad že Antonella Lualdi byla hostem z Itálie, tak jí připadlo první místo (Belmondo až na šestém místě? Asi ještě málo hvězda, přitom hrál docela velkou roli). Ostatně úkolem Antonelly Lualdi bylo být především krásná, což jako ano. Všechny tři holčičky (kromě Antonelly Bernadette Lafont a Jeanne Valérie) se celkem snaží, ovšem suverénně je válcuje o generaci starší předválečná hvězda Madeleine Robinson, šarmem, výkonem, nejednoznačným vyzněním postavy. Belmondo již tady naznačuje své pozdější role rozšafných hejsků (ovšem je dost napotlamě, jako všichni ostatní). Atmosféra ano, zajímavé rozmístění postav na šachovnici psychologického dramatu taky ano, dějově ale docela nuda. Jedno z přelomových děl francouzské nové vlny? Možná tehdy, dnes průměr. (16.06.2012)

Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané. (11.03.2020)

Včera jsem se prvně seznámil s tvorbou Claude Chabrola prostřednictvím režisérova debutu Krásný Serge a musím říct, že mi onen depresivní černobílý snímek sedl o něco víc, než tahle "novovlnící se" adaptace detektivky. Ačkoliv hýřila všemi barvami, často hodně odlehčujícími prvky (mladý rošťák László, zasněné dirigování syna v pokoji a pod.) a příběh byl nakonec docela zajímavý, celé to pojetí dlouhého řešení vztahů v první polovině mne postupně spíše unavovalo, než bavilo. Příliš hodně postav a v rámci nich příliš vztahových zápletek, které dohromady souvislé napětí jaksi nedokázaly vytvořit. Od momentu vraždy (nebo-li objevení mrtvoly) se to naštěstí zlepšilo, nabralo skvělou úroveň a začalo to jako krimi thriller opravdu vypadat. Trochu pozdě, ale přeci jen. Víc než afektované provedení vraždy zaujala atmosféra během scén se samotným vrahem před vraždou a po ní. Režisérův velký obdiv k Hitchcockovi se promítl do výrazné tvůrčí inspirace a jelikož si Chabrol zachovává i svůj styl, není to vůbec na škodu. Nicméně i Chabrol mi potvrzuju, že spřízněný milovník "hitchcockovských" thrillerů (čest výjimkám!) asi nikdy úplně nebudu. 65% (11.04.2020)