Před půlnocí

Člověku se až chce napsat, že tohle je ideální zakončení této "before" trilogie, nicméně počkám si na rok 2022, jestli náhodou nebude čtvrtý díl… Before Midnight je film, který opět splnil mé požadavky na pokračování - má smysl, postavy se v něm posunují, nicméně tentokrát to není zas tak příjemné sledovat. Na pohodový až pohádkový konec předchozího dílu totiž nepřímo navazujeme, kdy vidíme, jak se z kdysi zamilovaného páru stal typický manželský pár, který má své problémy. Vše vyvrcholí v hotelu a vy nevíte, komu fandit. A hlavně pro tohle musím tohle pokračování ocenit nejvyšší možnou známkou - ty postavy jsou napsané s takovým citem, že jak Jesse tak Celine mají pádné argumenty, mají své problémy, které my všichni řešíme dnes a denně a proto tahle dlouhá hotelová scéna působí reálně, že až vás místy zamrazí. Dalo by se spekulovat na koncem, ale podle mého tam sedl naprosto perfektně. Jak říkám, 100 % bez mrknutí oka s tím, že čekám na rok 2022… :-) (08.07.2014)

,,KDYBYCHOM NEMĚLI HOLKY A VŠECHNY TY STAROSTI KOLEM, BYLY BYCHOM POŘÁD SPOLU?…“ /// ÚVOD:Pro všechny stojící na počátku manželství, nebo pro ty, jenž si myslej, že fláknout dveřma je řešení... PART 1: Ethan se předkecá na letišti se synem, aby pak pokračoval s manželkou cestou na statek, kde trávěj dovču. Holky vzadu spěj. Kecaj vo všem: děti, syn, bejvalka… PART 2: Statek. Ethan kecák s chlapama a paní s ženskýma. Vo všem, ale spíš o sobě, vo práci. Holky už jsou vzhůru. Pak večeře, je jich 8 a povídaj. Vo všem – přiznávám, že pár myšlenek (příběhů) mě zaujalo. PART 3: Cesta na hotel. Oni dva – sami. Povídaj o něčem jiným než o dětech a povinnostech. Jdou a mluví a mluví A PAK(!) – sednou a mlčky sledujou západ slunce. To je krása. TO TICHO! PART 4: Hotel. Kozy ven, ale manželská romantika už není co bejvávala. Není to věkem. Je to těma rokama vztahu. Asi bych vo tom něco mohl vědět. Takže je potřeba – správně! – si vo tom PROMLUVIT. ZÁVĚR: Snaha o zachycení podstaty manželství nebo vztahu po x letech? Snaha o zdokumentování opravdovýho života dvou lidí? Asi. Čekali jste něco jinýho? Jak dlouho jste spolu? Dám 3*, protože se se vším dá souhlasit. Ale jinak – NUDA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč vím, jak to začalo. (no, já to nevěděl a taky žiju…) 2.) Myslím, že nejvíc štěstí mi přinesou přátelé a práce. 3.) Mám málo svýho rodinnýho života (hlavně hovory s manželkou mi chyběj). 4.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.09.2013)

Taková natěšenost na Řecko, ale celé se to klidně mohlo odehrávat někde na Floridě nebo u Nice, a bylo by to putna, protože kromě záběru na letištní halu v Kalamata a pár nesmělých pohledů na moře přes koruny olivovníků kamera celou dobu bere jen ústřední dvojici. Někdo asi měl pocit, že divák nesmí být ochuzen o naprosto tuctový příběh několika sobců. V tom filmu je hodně pravd, nejvíc ta, že miliony lidí se rozvádějí. Což všichni víme, a taky víme, proč to tak je. Jenomže ve filmu se v tom nebývale rochní, plkají moribní kraviny, až se u toho za ně stydíte, a divákům se třepou kolena, proboha, jak je tohle dokonale ze života! (25.08.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)