Ďábelsky Váš

Tak Pierre nebo Georges? V tom by měl mít distributor jasno, aby nemátl diváka. Každopádně A. Delon se po těžké nehodě probudí z kómatu, v němž setrval tři týdny, a má pořádné okno. Manželku nepoznává, na nic si nevzpomíná, jen rodinný přítel je mu povědomý. Pro současného diváka nejspíš příliš pomalý film, který má ale zajímavě mysteriózní atmosféru. Divák tuší, divák už ví, ale Delon pořád tápe. Než mu dojde, že by mohl zkusit vysadit léky, je z toho už divák na nervy, jelikož by to na jeho místě udělal dávno. Pěkné interiéry i exteriéry, slušná hudba, zadumaný Delon, sveřepý Kim, záludnýFreddie a půvabná Christiane. Nejděsivější scéna byla pro mne ta, kdy Delon prchá před rozzuřeným psem do skleníku. To bych asi nedal. Ke třem hvězdám přidám čtvrtou za poslední čtvrthodinu a závěrečný obraz. (16.05.2020)

Triler je trochu silné žánrovanie, pretože celý dej sa nesie v takom pokojnejšom duchu bez napätia, ale má aspoň zaujímavejšiu zápletku spojenú s amnéziou po nehode. Využitie tejto amnézie je vlastne hlavnou náplňou filmu so snahou hlavnej postavy odhaliť tajomstvo. Menšie logické chybičky, hlavne v závere, sa dajú odpustiť a až na "Číňana" ujdú aj postavy. (12.01.2021)

Starý francouzský filmy mám rád a když v tom navíc hraje Alain Delon, tak očekávám automaticky něco, co bude stát za vidění. Tohle je ale hodně slabej thriller o ztrátě identity. V tom roce 1967 to možná fungovalo líp, dneska to působí celý hodně naivně. Za zmínku tak stojí akorát atmosféra starýho francouzskýho venkova a pěkný prostředí, kde se natáčelo. Jinak mě na filmu nic nezaujalo. (27.05.2023)

"VE SNU JSEM SE K TOMU JMÉNU HLÁSIL." Krapet naivní (nemůžeme spolu spát, dokud se neuzdravíš, to víš že jo), průhledné, málo paranoidní, ale Delon to v sobě prostě měl, modrooký samec, s šukadelickým mojo, kterému nakonec podlehne každá, byť třeba po pár facanech :-) Minimálně do určitého věku... Nakonec i ta zrzka v pohodě, akorát s výraznějším nádechem erotiky to mohlo chytit hned jiný švunk, škoda. 60% (26.05.2023)

Několik filmů Juliena Duviviera mne už přesvědčilo o genialitě tohoto u nás opomíjeného francouzského režiséra. Nicméně jinými svými výtvory mne na oplátku dokázal nepříjemně překvapit, to zejména když se v pozdním věku začal pouštět do pokusů o moderní thrillery. Ďábelsky Váš řadím zrovna do téhle kategorii stejně jako šílený Čas vrahů. Duvivier měl zde za sebou necelé půlstoletí filmové tvorby, kterou odstartoval záhy po skončení 1. světové války, úspěšně obstál v přechodu od němého filmu k zvukovému, dokázal si vybírat zajímavé náměty a točit během let různé žánry... ale tuhle barevnou "labutí píseň", natočenou krátce před smrtí, si už mohl raději odpustit. Pokus o jakousi variaci na giallo se Duvivierovi dle mého názoru příliš nepovedl. Samotná zápletka o člověku se ztrátou paměti po autohavárii sice vypadá spočátku slibně, ale všechny postavy se zde chovají na můj vkus příliš podivně. Film postrádá jakoukoliv hutnou atmosféru, barevný vizuál, který si Duvivier zvolil snad vůbec poprvé (a tedy i naposled), zůstává funkčně nevyužitý, dialogy v interiérech vyznívají bez výraznějšího napětí. Stejně tak podivně s poněkud trapným závěrem to celé skončí a vyšumí do prázdna. Alain Delon nikdy nepatřil úplně k mým oblíbencům, ale na základě těch několika viděných filmů ho uznávám jako výborného herce, nicméně tady stejně moc neměl co nabídnout. Svou zřejmě nejslabší chvilku vybral i François de Roubaix, který tentokrát vydal ze sebe výjimečně naprosto nemožnou hudbu. Během sledování výsledku z této hodně nepříznivé konstelace hvězd pak zbývá už jedině pohled na půvabnou Sentu Berger v celé její kráse... 35% (15.06.2020)