Nová vlna

Úchvatné, jak Godard dokáže natočit film o konkrétní lásce a v tu samou chvíli rozvíjet diskurz o lásce obecně. Úchvatné, jak kamerová jízda spojuje v jednom směru zleva doprava diegetický i nediegetický prostor (dvě místnosti s dvěma páry postav v jednom domě s obrazem moře), aby v opačném směru propojila obě situace pomocí zvuku (křehotání racka, jež se spíš podvědomě usazuje ve vnímání diváka, protože tento je již nucen sledovat několik dalších vizuálních a zvukových linií). Úžasná hra rekontextualizace obrazových a literárních počitků a myšlenek. Skvělá nostalgická, podivně bolestně sladká Lubtchanského kamera. /// Láska to je být aktivním náhodným svědkem vlastní změny: jaké je to ohlédnout se zpět na dobu největší zamilovanosti, kterou jako takovou nikdy neprožíváme, to vždy až zpětně: "uchopením tohoto počátku štěstí jsme možná těmi prvními, kdo jej zničí". Cílené angažování legendy Alaina Delona a sebereflexivní název "La nouvelle vague" je jen dalším takovým "uchopením" filmařské doby již zaniklé (obdobně je cítit smutná godardovská ironie ve vztahu k postavám kapitalistů a sluhů - v roce 1990 již jen vědomě naznačen, neřešen, radikalita patří již zašlým desetiletím). (20.05.2016)

Symbolika je dobrá věc, tady ale Godard zapomněl vypnout sporák, voda z hrnce přetekla a obsah se rozvařil. To se stává i těm nejlepším. Podobenství o cestě k rovnoprávnosti, která podmiňuje pravou lásku, bohužel není tak sofistikované, jak mohlo být, výsledek působí odosobněle a nezúčastněně. Přeceňovaný film a ano, vím, že to se neříká. (06.06.2017)

Dialog filmu je směsicí nepřiřazených citací z literárních děl, filozofie a ekonomie, což je technika, kterou Godard použil i v dalších filmech. A právě v těchto filmech nesouvislý příběh není snadné pochopit, zajímavost filmových obrazů a zvuků, dynamika střihu pro mnohé z nás bude tím co může film nabídnout především. No nicméně z názvu filmu snadno přečteme retrospektivní think-tenk, snad i ironický pohled na 60. léta. Leccos může naznačit Godardova teze, že bez nové vlny by kino zahynulo pod komerčními tlaky. Při pohledu na různé šaškárny s komiksovými superhrdiny a avengery inkasujícími miliardy by člověk mohl uvěřit že tato teze je myšlena vážně, ale rozkol mezi autorskými a komerčními filmy byl a bude a je otázka jak moc s tím nová vlna zahýbala. Tak snad bude pro někoho tato spolupráce Jean-Luc Godarda a Alaina Delona přinejmenším zajímavá. (24.01.2021)

Takže další Godardova změť všeho možného, to jsem mohl čekat... A taky že jsem to čekal, něco "normálního" s dějem natočil naposledy snad v šedesátkách, nicméně v rámci těch jeho pozdějších filmů se určitě jedná o jeden z těch povedenějších. Myšlenkově to sice Godard ucelené neměl ani náhodou a tak tady neustále padají nahodilé dialogy-citace o lásce a jejich různých podobách, o životě, o rolích muže a ženy ve společnosti, o vztazích... takže v podstatě úplně o všem, jak už to tak v těch jeho změtích bývá, ale na rozdíl od jiných tu aspoň byla chvílemi lehce poutavá atmosféra, herecké výkony, které se dají jako výkony opravdu označit, spousta hezké přírody a místy i zajímavé záběry kamery, byť už je tu znát, že Godard v té stále-film-připomínající podobě už se experimentálně vyčerpal a druhou (vlastně třetí) mízu chytil až v posledních třech filmech a v tom posledním úplně nejvíc. Odnést si z toho může kdo chce co chce, opět je tu něco podnětné, něco divné a něco vyvrací již řečené, ale i tak to má něco do sebe a podobně jako u echt experimentálního socialismu můžu říct, že jsem z toho aspoň něco měl. 3* (23.10.2022)

Godard opět nabídl zajímavě pojatý film a znovu mě přesvědčil, že umí rozehrát netuctové i působivé scény, vtisknout jim spolu se zvolenou hudbou jedinečnou atmosféru, občas i okořenit vtipem (zde častěji díky postavě zahradníka), nastolit mezi tím podnětné myšlenky, vybrat si zajímavé herce... tak proč mu již podruhé po sobě dávám jen 3 hvězdičky a proč na mě Nová vlna funguje spíše napůl? Není to ani tím, že jsem za celý film vůbec nepobral jeho název (snad akorát některé scény odkazují na Godardovy filmy z jeho nejslavnější éry – nové vlny 60. let, např. chození kolem řady aut v dlouhých dynamických záběrech evokuje slavnou scénu z Week-Endu). Je to tím, že z výsledku mám pocit čehosi neúplného, jakoby střihač (patrně sám Godard) sebral souvislý film se zdařilým romantickým dramatem i nějakou vrstvou navíc, kde původně mohlo vše krásně zapadat do sebe, jenže střihač ustřihl řadu zásadních scén, nahradil je vložením nicneříkajících nápisů a zbylo pak působivé, leč neúplné torzo, v němž nejedna scéna pořád funguje, ale např. některé vložené myšlenky nad společností působí se scénami kolem milostného vztahu, jež je obklopují, poněkud nekompaktně. Takový pocit jsem z filmu měl já... Předchozí viděné Eloge de l'amour se mi líbilo trošku víc, byť oproti tomu mě tady zase potěšilo, že jsem dostal působivější závěr. Holt nemůžu mít pokaždé vše, u Godarda asi zvláště. :o) [65%] (02.12.2023)