Rozkoš

Jitka Rudolfová pokračuje ve svých sondách do současného vztahového babylonu a tentokrát vnáší do hry i vážnější otázky odcizení, neupřímností a neautenticity, která vyprazdňuje. Ačkoliv film působí trochu motivicky přetíženě a vyjadřuje se spíše v šifrách, dokáže věrohodně nastínit hluboké důsledky narušených mezilidských kontaktů po ztrátě bezprostřednosti. Především bravurní vizuální stránka inspirovaná Baudrillardovými úvahami o kopii a neautenticitě film nesmírně pozdvihuje a dodává mu působivě znepokojivou atmosféru. Naopak uvolnění herci jako Jana Plodková, Jaroslav Plesl či Václav Neužil ml. mu dodávají nadhled, zbavují jej příliš artistního uchopení a přibližují jej poetice i humorné nadsázce tolik vyzdvihované u svěžího režisérčina debutu. Rozkoš ve své ambici fungovat jako výklad dnešního světa se sice tolik nevyvaroval neduhů režisérských prvotin, ale i tak potvrzuje, že v Jitce Rudolfové získáváme režisérku schopnou hlubší a přitom divácky přitažlivé reflexe aktuální problematiky - tedy toho, za co filmové festivaly v dnešní době platí zlatem. (23.12.2013)

Dobrá kamera, zajímavá hudba, pěkné vizuální nápady, například ta velkoplošná projekce za okny hlavní hrdinky. Jenže nikde žádná pochopitelná lidská postava, jen samí mimozemšťané, umělci, nebo co to bylo za tvory. Takže nevím, o čem to bylo, ani co mi to chtělo říci, ale na druhou stranu jsem u toho neusínal (50%). (15.09.2014)

Milena: "Jako proc Ti vlastne pisu, kdyz o mne vlastne zadny zajem nemas?" Vladimír: "No to je jako jasny, protoze bez toho by nebyla zadna Rozkos, zadne vnitrni napeti, zadna vyprazdnenost dusi, prahnoucich po necem. Zadnej film by nebyl." Milena: "Jses hnusny, cynicky prase, ale ponevadz jsem intouska, reknu to takhle: uz se nemusime potkavat. Nikdy." Vladimír: "Njn. Ale dneska vecir bych Te snad moh jeste jednou-dvakrat voprcat, ne?" Milena: "Tak jo, kdyz myslis." Milena: "Ale prijed az po desate, musim jeste v praci dostrihat tu reklamu na absintovou becherofku." (16.09.2014)

„…když dál děláme stále totéž.“ Hodně milé překvapení! Vizuální a technická stránka filmu byla parádní, tenhle fakt jsem poznal docela brzy a neustále se mi v průběhu filmu připomínal. Spíš mi před projekcí přišlo na mysl, zda mě Rozkoš nemine příběhem, postavami. A je sice fakt, že některé „umělecké“ a filozofické věci šly mimo mě, ale samotný děj mě chytil a moc bavil. Mnohé scény mi připomněly momenty, které jsem sám zažil či viděl ve svém okolí (nechci použít „jako ze života“, zvlášť, když se to dnes používá pomalu jako nadávka, ale tyto situace se dají takto charakterizovat) a s postavami to bylo stejné. Nejvíc se mi asi líbila scéna s kavárnou, kdy „on“ sedí vevnitř a „ona“ ho pozoruje z venku a píšou si. Ale co se týče konce, na jehož možnou variantu se několikrát upozorňovalo a já doufal, že na ni nedojde, přišlo zklamání; bohužel, bylo to vlastně jediné, co mi nějak víc na Rozkoši vadilo. Takže navzdory zdejšímu nelichotivému hodnocení dávám silné 4* a časem bych se k filmu zase rád vrátil. (13.07.2014)

Překombinované české dialogy plné rozteklých mouder a intelektuální nadsázky prostě prudí... Rozkoš není dějová záležitost, je to spíše vykreslení několika „samotářských“ charakterů a jejich bolístek (postavy se mimochodem často jen zjeví a zase zmizí kdesi za oponou, aniž bychom se o nich dozvěděli alespoň cosi...), marně hledám důvod, proč bych měl někomu tenhle snímek doporučit... Možná kvůli civilnímu herectví Jany Plodkové..? Možná... (30.06.2014)