Samuraj

V Melvillově vrcholném díle se perfektně snoubí režisérovo pojetí filmů. Své snímky totiž nikdy nekoncipoval jako obrazy reality, nýbrž jako sny. Tím spíš je pozoruhodné, že se v době, kdy se většina francouzské produkce točila ve studiích, uchyloval do reálných prostředí. V nich ale příznačně hledal zákoutí a prostory, které souzněly s jeho nadreálným a vrcholně estetickým viděním žánrových světů. Jeho osudová a melancholicky zastřená óda na filmové nájemné zabijáky se stejně jako její hrdina stává ideálem, který fascinuje svou vnější odtažitostí, vytříbenou stylovostí a účelnou řemeslností. "Samuraj" sice obsahuje minimum dialogů, ale zůstává dokonale srozumitelný a hlavně úžasně napínavý, protože svou výřečnost čerpá jednak ze síly filmového jazyka, ale také z kinematografie coby souboru děl a žánrových nosníků, které jsou divákům univerzálně srozumitelné. Není potom divu, že se "Samuraj" sám stal další esencí žánru, o kterou se adoračně opírali nadcházející velikáni jako John Woo, Jim Jarmusch či Johnnie To ve svých ódách na filmové zabijáky. (08.07.2023)

Podíval jsem se na to hlavně proto, že to posloužilo jako inspirace pro Killera Johna Woo. Ta inspirace je zjevná (zrazený elegantní osamocený zabiják jménem Jeff, zpěvačka jako svědek vraždy, závěr), ale nejen ve srovnání s Killerem mi tohle přišlo bolestně pomalé, neakční a nezajímavé. Melville zkoumá samotu a metodu hlavního hrdiny, Wooa naopak zajímá přátelství dvou mužů na opačných stranách zákona a krvavá a estetizovaná akce. U Melvillea trvá věčnost, než hrdina zcela neokázale zabije jednoho člověka jedním výstřelem, u Wooa hrdina po pár minutách efektně postřílí celý gang a do konce filmu to udělá ještě několikrát. (27.02.2018)

"Le Samouraï" má své vzory v amerických gangsterkách 40. let, v mnohém je ale překonává. Je to surrealistická studie osamělosti člověka. Samuraj když ví, že prohrál musí spáchat harakiri. Delon stejně jako skutečný osamělý bojovník v rámci malého kodexu bušida odvrhne své tělo, ale nezapomene na svoji čest. Přesné účelné herectví, režie, střih, bez divokých stříleček a honiček. Nemá ambice vám cokoli dát ani cokoliv brát, je chladný, dokonale si vystačí sám se sebou a ve své mistrovské preciznosti si je jist sám sebou tak, že nepotřebuje prosit o sympatie diváků. Minimalistickými prostředky dosaženo maximum. Jednoduše řečeno: jeden z nejlepších krimi noir všech dob. ______ PS: Všetkým chalanom čo nepochopili ten koniec, (a tím pádem netuší o čem je celý film) odkážte, že v závere je potrebné starostlivo sledovať ten revolver! Servus. Produkce: Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC) (14.12.2016)

Poměrně zklamání. Na Samuraje jsem měl ty nejlepší reference a pohled na zdejší hodnocení pak tyto jen potvrzoval. Jistě, atmosféra je bezchybná, pomalé tempo mi ladí, ale se scénářem se prostě nepopasuji. V tomto ohledu to tu Monolog už rozpitval celkem důkladně. A Alain ? Nečuměl on takhle náhodou vždycky, když měl hrát vážnou roli ? To že u toho dobře vypadá, bývalo jeho samozřejmostí a za to opravdu body dávat nebudu. Bohužel jsem již taky viděl celý náklaďák kriminálek s Delonem a člověk už se u schématu: vypáraděný Delon - gitaneska - fuška (policajtská/zločinecká) - gitaneska - švarná blondýna v pelechu - gitaneska, trochu ošívá. Vím, že je to poněkud nespravedlivé, protože tahle byla jedna z prvních, ale odmyslet to nemůžu, stejně jako zklamání po přehnaném očekávání. (18.05.2011)

[SPOJLER] Samuraj. Hrdy, tvrdy, mlcanlivy, riadiaci sa neoblomnymi pravidlami, plniaci svoju pracu vzdy na 100%. Tento samuraj mal vsak tu smolu, ze sa nenarodil v stredovekom japonsku, ale v uliciach velkomesta. To ho odsudilo na cestu osameleho vlka. Zostava nepochopeny a od kazdeho si drzi odstup. Domovom je prenho prazdny byt, linky metra a jeho jediny spolocnik je vtacik v klietke. Stale vsak neochvejne nasleduje svoju cestu a ked spravi chybu, vie, ze musi zaplati smrtou. Smrt je vsak tak ci tak cielom jeho cesty. Zomriet ako samuraj.(10/10) (01.08.2008)