Režie:
Pierre Granier-DeferreScénář:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Claude RenoirHudba:
Philippe SardeHrají:
Alain Delon, Véronique Jannot, Bernard Giraudeau, Francine Bergé, Michel Auclair, Bernard Le Coq, Jean-Pierre Bacri, Catherine Lachens, Dominique Zardi (více)Obsahy(1)
Katastrofická vize 3. světové neboli atomové války, kde doktor Després (A. Delon), který už na počátku této hrozné doby přišel o veškeré své sny, se zamiluje v nemocnici do zdravotní sestry. I přes rozdílnost povah mezi nimi vznikne silné citové pouto. (MVanis)
Videa (1)
Recenze (21)
Po právu zapomenutý film. Příliš umělohmotný, sterilně natočený. Má sice silný námět, pohrává si s myšlenkou 3. světové války v Evropě a nahlíží na ni očima lékaře ve vojenské polní nemocnici. Jenže divák po drtivou většinu stopáže nemá pocit skutečného života, skutečné bolesti, špíny, nejistoty a strachu. Obvykle to vypadá jako vojenské cvičení s novou technikou, kdy se všichni zúčastnění snaží naplnit jeho scénář. Alainu Delonovi psychologické herectví typu, které vyžaduje tento druh snímku, nikdy moc nešlo a toho muže, který víc než se životy svých pacientů zápasí s přijetím reality všeho, co se kolem něj odehrává, mu zkrátka nevěříte. Dialogy příliš často šustí papírem. Zkrátka a dobře, tenhle film nechť ať dál odpočívá někde v archívu. Celkový dojem: 40 %. ()
Občas jsem si připadal jako bych sledoval okázalou přehlídku vojenské techniky na Rudém náměstí v Moskvě. Jen se to neodehrávalo v Moskvě, ale kdesi uprostřed evropských lesů a vojenská technika nebyla útočná či obranná, ale lékařská. Jo, a těch vrtulníků. Tolik jsem neviděl za celý svůj dlouhý život. Prý štěstí neexistuje. No, ... a štěstí podle mě přece jenom existuje. Už přece v okamžiku, když je člověk ve správný čas na správném místě. Nemyslíte? Harmony ale nebyla na správném místě ve správnou dobu, a to byl závěr filmu. ()
Delon mi do téhle role nějak nesedí. Pravda, je to MASH, ale po čertech moderní a současný.Tedy ve své době.Dále mne jako bývalého profesionála zaujala struktura nemocnice.V té době se u nás stavěly stany, zatloukaly kolíky, topilo v kamnech dřevem.Tady jsou operační sály v logicky sestavené stavebnici z kamionů.A myslím, že v 60.letech ve Vietnamu už helikoptéry přenášely celé funkční operační sály v kontejnerech.A personál je následoval obdobnou cestou.Ale zpátky k filmu.Do tohoto prostředí se režisér pokusil zasadit cosi, co připomíná Nemocnici na kraji města.Tedy částečně.Mezitím se jednotliví protagonisté pokoušejí filosofovat o náboženství,politice, medicíně a lásce.To vše zabaleno do zeleného sukna.A kolem toho nechal klokotat jakýsi blíže nedefinovaný konflikt mezi kýmsi a kýmsi.Jen, aby to mělo grády.A pan Delon se v tom pohybuje poněkud nepatřičně. Má to snad určitou cenu jako výukový film, jak by asi mohla vojenská nemocnice fungovat. Ale fabule je banální a nudná. ()
Základní premisou tohoto filmu je, že štěstí neexistuje. A když, tak jen na pár chvil a pak zase přichází temnota. Velmi skličující film s mimořádně trýznivým závěrem. Přestože se průběh filmu nese v takovém klidném tempu a z absolutní skepse se postupně mění v pozitivně laděný příběh, tak posledních dvacet minut Vás zničí, včetně Vašich představ o štěstí. Bylo mi dost smutno. Současně Delon ve velmi netypické roli. ()
Snaha o MASH podle Frantíků? Zřejmě ne, humor zde chybí a tak jde jen o vztahy mezi lékaři a sestry. Nutno poznamenat, že vztahy jsou více než nudné a závěr byl tak předvídatelný, až to bolí. Spíš mi to přišlo, jako propagační video francouzských ozbrojených sil, což bylo výpravně moc pěkně udělané. Ale ni víc. ()
Reklama