Dagmar Havlová (E04)

Já si naprosto vrním. Všechny tři povídky byly obsažné, věrohodné, skvěle napsané a natočené a samozřejmě i zahrané. Strašně moc dobře se mi na to koukalo, až mě mrzelo, že je to tak krátké. Ale i v krátké povídce se dá vyjádřit podmanivá myšlenka.... A když jsou k tomu skvělí herci i ve vedlejších rolích, tak není co řešit. Paní Dagmar předvedla opravdu skvělé a pro mne nezapomenutelné výkony. Obdivuji ji už dlouho, ale dnes večer mi opět dokázala, jaká je to skvělá herečka, dáma a krásná ženská. Velký obdiv. Je tam něco, co mě nepustí k úplně plnému hodnocení, protože tam přece jen směřují filmy jiného kalibru, ale na takový nedělně večerní TV film, tak to by u mě dalo jednoznačnou desítku. (09.12.2012)

Afektované, upjaté, studené, odtažité, místy nadmíru hysterické. Nebyl to Strach, koho jsem se obával, zalekl jsem se těch nelaskavých, neúprosných, zlostných a ledových hereckých očí, které probodávaly diváka skrz televizní obrazovku až do jeho domova. Místy jsem se na pohovce !! probodnut zlýma očima !! doslova krčil. S odchodem Václava Havla do politického ústraní a následně i do jiného světa vymizela z lidiček naší země laskavost, upřímnost, obětavost., ... prostě všechny pozitivní charakterové vlastnosti. Dnes vládne bezohlednost, chamtivost, závist, zlost a sobectví spolu v ruce s celkovým morálním úpadkem. Prostě taková ta dnešní doba nečasu. A některé z těchto aspektů se v tomto režisérsky skvěle natočeném snímku jakoby zrcadlí. Těch špatných příkladů v praktickém životě máme kolem sebe více než dost a proto jsem poněkud rozladěn tím, že mi nabízí ČT1 nedělní kulturní vyžití v tomtéž stylu, dokonce nyní v předvánočním čase. Copak už v našich životech není žádných pozitivních příkladů, ze kterých by se dalo čerpat při tvorbě filmového scénáře? Nepotřebuji pohádky, pouze psychické povzbuzení v té dnešní nemorální době. Mít jen alespoň pocit, že ne všechno už je definitivně zničeno (Klára - vztah otce a syna), zkorumpováno a zneužito (Tony Bránová) či promarněno (Tereza). O co větší potěšení bylo pro mě sledovat umění opravdu herecké hvězdy Jany Hlaváčové v cyklu Setkání s hvězdou, o to větší bylo mé zklamání z Dagmar Havlové v oněch nesympatických rolích. Rád bych ji jednou také viděl v pozitivnějších rolích, např. komediích, které tak úspěšně kdysi točila. Zvládla by to vůbec ještě? (10.12.2012)

Dagmar Havlovú nemám veľmi rada, ale dnes ma presvedčila, že je dobrá herečka. Hlavne v prvej poviedke ma úplne dostala, tie emócie boli veľmi silné a dokázala ma strhnúť a vzbudiť moju empatiu. Táto prvá poviedka bola z troch tá najlepšia a najzaujímavejšia. V druhej hrala taktiež výborne, celkom odlišnú úlohu, ale bola veľmi presvedčivá. Tá zápletka bola však postavená trochu na vode. A tretia, no čo ja viem, a o čom to vlastne bolo? Asi len o hre na klavír, ale hralo im to pekne:) Potešilo vidieť mladého a starého Brzobohatého, ale pán Radoslav dostal málo priestoru a syn Ondrej ho mal celkom dosť, ale samotná postava mu umožnila predviesť len muzické umenie, nie to herecké. (15.06.2014)

První povídka je správně nabitá emocemi, ničí ji obyčejný závěr. Druhá povídka je obyčejná právě tím "bulvár je vůl", i když je to fakt, moc se neodvázala ani ona, ani Dagmar Havlová. Povídka třetí je jen tak lehce načrtnutá a na divácích je, aby si domýšleli, víc, než je zdrávo. Přesto je to pořád nadprůměr oproti 90% televizní tvorby. To chceš! (21.01.2013)

Tři portréty žen, vyrovnávajících se každá jiným způsobem nepřízni svého lidského osudu (zrazená manželka - bývalá filmová hvězda, nyní alkoholička - opuštěná klavíristka), byly jistě očekávanou výzvou pro Dagmar Havlovou, přestože celku schází určitá forma a hlubší přesah. Sóla titulní představitelky jsou deformována především mizerným scénářem, užívajícího tradiční filmová klišé a schémata. Nehledě na fakt, že jednotlivé zápletky nemají v rámci striktně vymezeného času šanci na sebelepší realizaci. Přesto lze případná další setkání Dagmar Havlovou očekávat jako návrat velké herečky, která má stále co nabídnout. (29.07.2014)