Velký blondýn s černou botou

Mysteriózní komedie :o)). To asi dával do škatulky nějakej pošuk :o). Už sem tenhle kousek viděl hodně dávno, tak sem si ho včera celkem příjemně připomněl. Ale ani v mládí a ani včera mě to nijak zvlášť neohromilo. Vlastně sem se zasmál hodně málokrát, což prostě od mysteriózní komedie čekáš víc :o). P.Richarda nemám uplně v lásce, takže za mě uplně obyčejná francouzská komedie... (05.07.2020)

Tenhle film není zdaleka jenom s Pierrem Richardem, fascinuje mně celá ta plejáda dalších herců na čele s J. Rochefortem, Paul Le Personem (Perache), Jeanem Carmetem a samozřejmě (a to snad není třeba zdůrazňovat) Mireille Darc.....tyhle filmy dneska potřesou bránicí a zahřejí na duši (jo, je to dávno, co Frantící dokázali točiti tohle....) a navíc zde tady člověk ocení i dabing, to není jako dneska, kdy to sfouknou za dopoledne v pár lidech. A pocítí čím dál silnější závan nostalgie. (09.06.2013)

Koncert se nekonal. Richard dlouho nehraje první housle a chvílemi je to vtipné jak soutěž ve stepu uprostřed minového pole. Nějaký hezký tón občas vyloudí Cosma s Panovou flétnou a myšlenkově dezorientovaný paroháč Maurice (Jean Carmet), ale třeba proti Le magnifique je to jen zkouška nástrojů komorního tělesa. Píšete tu, že je to o hodně lepší než americký remake. Myslíte to se Snipesem, jak se v budoucnosti demoličně bitkuje se Stallonem? Jak se to jen jmenovalo..? Černý blondýn s velkou botou..? (15.10.2018)

Pierre Richard je mi svým projevem naprosto cizí a ježí se mi z něj srst, podobně jako třeba z Dustina Hoffmana, ale musím přiznat, že Velký Blondýn je film natolik poutavý že i když na něj náhodou narazím při přepínání programů, vždycky se u něj zastavím aspoň na deset minut:) Jako velký fanda bondovek a špionážních filmů vůbec dávám přednost části druhé... (13.08.2005)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)