Nalevo od výtahu

Pierre Richard se mi líbil spíše dříve, kde hrál roztržitého muže v hodně roztržitých filmech. Příkladem je třeba snímek "Roztržitý". Tohle taky nebylo vůbec špatné, ale první polovina filmu byla dost nudná a celkový dojem hodně srazila. V druhé polovině se kvalita a zábava markantně zvedla, a to už bylo o dost lepší. 65%(Herečky vybraly výborně - jedna hezčí než druhá). (28.07.2011)

Tak tenhle film byl jediný, který jsem s Pierrem viděl jenom jednou - dnes ve vlaku - a hodně jsem si ho užil. Strašně mi připomíná současné konverzační francouzské komedie, které se odehrávají na malém prostoru (Jméno, Co jsme komu udělali atd.). Tohle ale bylo perfektní hlavně tím, že Pierre je zde pouze součástí, nemá dominantní roli a tak si můžeme užít i dvě nádherné francouzky nebo vtipné policajty. Škoda jen, že se to posledních 20 minut už dost opakovalo a celkově to ztrácelo tempo, ale na 4 hvězdy úplně bez problému. Doporučuju! (29.05.2015)

Poněkud jiný film s poněkud jiným Pierrem Richardem. Není zde za roztržité hovado, za nedošuka, který všechno poplete. Je respektovaná osobnost, umělec. Ale pořád je v něm trochu toho smolařství. Navíc totiž na sebe nestrhává pozornost jen Pierre Richard sám, ale skutečně každý jednotlivý herec této takřka inscenační komedie. Alfou omegou celého filmu jsou průvanem zavírané dveře jednoho podlaží činžovního domu v Paříži a především jejich majitelé. Roztodivný pár (mladá dívka a chorobně žárlivý starší muž) a nakonec zamilovaný výtvarník Richard, který vyčkává příchodu své femme fatale. Vše se pochopitelně natolik zkomplikuje, že životy zainteresovaných postav nebudou už nikdy tak jako dřív. Skvělá francouzská komedie, která dovede pobavit i po miliontém zhlédnutí. Kouzlo spočívá v detailu. Pokaždé se dovedu smát nějaké nově objevené maličkosti. Pro mne nejlepší film s Pierrem Richardem a klidně bych se nebál říct, že i moje nejoblíbenější francouzská komedie vůbec. (19.09.2011)

Vynikající, duchaplná a scénářově výborně propracovaná komedie, která dává smysl a nezakládá se pouze na pár úsměvných momentech, ale nabízí divákovi souvislý tok humorných situací po celou dobu komedie. Temperamentnost a lehkost, se kterou Pierre Richard zahrál roli plachého výtvarníka, který neudělá krok, aniž by nezpůsobil nějaké trable, je obdivuhodná. Na kvalitě snímku se také velkou měrou podepisuje vynikající dabing P. Olivy, který dokonalostí intonace překovává v mnohém i původní znění P. Richarda. (13.07.2008)

Další z komediálních filmů, který mě vždy dobře pobaví a zažene chmury. A Molinaro opět rozjíždí příběh, kde nedorozumění přináší zmatky a šílenosti, ve kterých se nakonec nevyzná nikdo z účastněných. Všechno graduje v emocích a živočišných pudech, aby se touha po životě vydrala ven. Malíř Yann Ducoudray (dobrý Pierre Richard) má jasný plán, který dostává ránu za ránou ihned od svého počátku. Snaží se balancovat na nebezpečné a ostré hraně, ze které ho každou chvilku strhnou nenechavé, prosebné i výhružné ruce ostatních. Tuto hru rozdmýchává především maniodepresivní dvojice sousedů Boris (skvělý Richard Bohringer) a Eva (dobrá a půvabná Emmanuelle Béart). Střídavě žárlí, citově vydírají, opouštějí a vyhrožují jeden druhému. Do jejich až sadistických hrátek je zapleten nejen nebohý malíř, ale i všichni, kdo se ho rozhodnou toho dne navštívit. Z dalších rolí: objekt romantické touhy malíře Florence Arnaud (šarmantní Fanny Cottençon), ztepilá palma a tancující uklízečka Marilda (Martine Maximin), malířův přítel Jean-Yves (Jean-Michel Dupuis), zvědavý manžel André Arnaud (Pierre Vernier), a zmatení policisté (Eric Blanc a Michel Creton). A tak se řádí. Prosí se, škemrá se, bojuje se, utíká se, střílí se, přelézá se přes balkon, vypadává se, křičí se, padá se, lamentuje se, a hlavně se miluje. (02.01.2015)