Armáda stínů

Pomník bez nabubřelosti, oslava bez fanfár, hold bez patosu. Vesměs tiché dialogy, ve kterých jsem přesto cítil bouři emocí. Se silou gestapácké pěsti na diváka doléhá debata jak popravit zrádce přímo před člověkem, kterého odboj odsoudil, scéna "je třeba zabít Signoretovou", scény z gestapa, které se bez přímého zobrazení té zmíněné pěsti klidně obejdou, stačí krátký detail obličeje, úprk před kulometem či ještě spíš první nájezd kamery na tuto zbraň... Atmosférou okupované země to má mimochodem hodně společného s naším Atentátem, přičemž v obou filmech zazní Beethoven, v Atentátu "Pátá", zde "Šestá". No vlastně nevím, co víc k tomu napsat. Snad to, že předevčírem jsem si u životopisu Pavličenkové postěžoval na svůj problém s líčením "silných žen". Tady ovšem to, co předvádí Signoretová, je přesně to, co jsem tak dlouho postrádal. (16.05.2016)

Je to o odboji, ale za celý film nevidíme jedinou akci, kde by odbojáři okupantům způsobili sebemenší škodu. Což není mínus, tento příběh zobrazuje odboj zevnitř, drsná a krutá pravidla drsného a krutého boje. Dosti ojedinělý počin. Hodnotil bych ho výš, kdybych nečetl a neviděl Kádárovu-Klosovu adaptaci Mňačkovy novely Smrt si říká Engelchen. To je referenční dílo žánru, Melvillův opus jeho úrovně nedosahuje ani náhodou. (25.10.2011)

Behem sledovani filmu jsem si nektere pasaze vybavil o vzpomnel jsem si, ze Armadu stinu jsem uz v detstvi videl. Je zde tedy nekolik silnejsich momentu, ktere se vryji pod kuzi. Jinak na me film pusobi dost plose, roztahane a chybi zde i povestna atmosfera, ktera je francouzskymi snimky ze sedesatych let doslova nabita... Herecke vykony, vzhledem k velkemu prostoru pro ne, taky nejsou nijak mimoradne. Tema zajimave. (30.05.2015)

Moc neprožívám sólový klavír. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Nějaká fakt výjmečná skladba. Jistě, jsou takové. Ano, správně, jedna byla zde v tomhle filmu. Plus klasika - akordeon, smyčce. Jímavé, tklivé, dokonalé tóny. Jen velká škoda, že té hudby tam bylo tak málo. Ovšem o to více jsem si ji užila. Moc nemusím válečné filmy. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Ano, správně, tohle je jeden z nich. Byť o hrůzách kolem války, přesto krása. Dokonalá souhra všech účinkujících, zejména Lina, Simonky a Jeana-Pierra, kteří zastínili všechny ostatní, byť i ti ze sebe taktéž vymačkávali, co se dá. Jenže co naplat, když je to Lino, Simonka a Jean-Pierre, kteří hrají (co hrají, ti to prostě s těmi postavami vyloženě prožívají, žijí!) už jen pouhým pohledem, pohybem, výrazem ve tváři, nádechem a výdechem. A charisma z nich přímo prýští. Dlouhé scény beze slov. Vypíchnout musím zejména tu po útěku Lina (doslova Němcům z lopaty) v autě, vzadu se Simonkou, jejich "rozhovor" pohledy, doteky (jak se vzali za ruce, mne píchlo u srdce), mlčením. Nebo záběry na ztýrané oběti na židli. Zchátralý dům, kde se skrýval Lino, na mne dokonce působil (i přes svou ponurost a temnotu) nečekaně romanticky. No, a o té závěrečné scéně, to už ani nemluvím. To se mi snad na nejméně půl minuty srdce zastavilo. A to jsem přitom čekala, že to nebude žádná selanka. Takovéto filmy si někdy s psychikou pohrají daleko působivěji, než nejlepší horory. Rozžvýkají ji, a vyplivnou. Ale zážitek z dokonalého filmu to naštěstí vyváží. A stojí rozhodně za tu újmu, je vidět... ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] (01.04.2020)

Zaujímavý film na dlho nevidenú tému. Vynikajúci Lino Ventura, nezaostávajúca Simone Signoret a ďalší z videnia známi herci. Napínavý príbeh s mnohými zvratmi, v niektorých momentoch ťažko uveriteľný. Najväčším nedostatkom, ktorý ho u mňa pripravil o štvrtú hviezdičku, je naťahovanie záberov, ktoré nenesú žiadnu informáciu a absolútne neposúvajú dej. Je mi jasné, že v dobe vzniku filmu sa príliš nehľadelo na počet a dĺžku prázdnych záberov, ale v súčasnosti to už prekáža. (08.06.2015)