Armáda stínů

Behem sledovani filmu jsem si nektere pasaze vybavil o vzpomnel jsem si, ze Armadu stinu jsem uz v detstvi videl. Je zde tedy nekolik silnejsich momentu, ktere se vryji pod kuzi. Jinak na me film pusobi dost plose, roztahane a chybi zde i povestna atmosfera, ktera je francouzskymi snimky ze sedesatych let doslova nabita... Herecke vykony, vzhledem k velkemu prostoru pro ne, taky nejsou nijak mimoradne. Tema zajimave. (30.05.2015)

Ve všech zemích okupovaných Německem během 2. světové války, byla životnost odbojářů pracujících v ilegalitě mizivá. Z těch, kdo v odboji začínali na začátku války se jejího konce dožil málokdo. Byli stavěni před často neřešitelná dilemata, nuceni volit mezi řešením špatným a ještě horším, osobní pocity a vztahy musely jít stranou. O tom všem vypráví "Armáda stínů" a bez zbytečných efektů, ale o to působivěji vzdává těmto statečným lidem hold. K neobyčejně realistickému dojmu z filmu přispívá civilní herecký projev aktérů, kvalitní scénář, hudba a především výborná Melvillova režije. (21.07.2007)

Pro mě jeden z nejlepších francouzských filmů. O skutečných rozhodnutích ve skutečné válce, které ovlivňují život a smrt nejbližších. Zatímco většina francouzského národa kolaborovala, a pak si po válce musela od pocitu viny pomáhat komediemi typu Velký flám (i Češi mají svého de Funese - Kolju), museli ti neodvážnější překročit hranice myslitelného. Melville pak jejich příběhy natočil s perfektně hrajícími herci tak, že se divákovi zastavuje srdce. Mimochodem, pokud někoho zajímá, jak to vypadalo v Československu, doporučuji knihu Ferdinanda Peroutky Oblak a valčík. Snad se najde nějaký český režisér, který ji natočí podobným způsobem jako Melville tento film. (24.05.2016)

Další z důkazů, proč jsem nikdy nepřišel na chuť filmovému klasikovi Jean-Pierre Melvillovi (s jednou vzácnou vyjímkou – Delonův Samuraj). I tady je vyprávění podivně strojené, nepřirozené, nevěrohodné. A ano, neváhám říci, v některých momentech režijně a produkčně nezvládnuté (běh před samopaly, či proč zmlácení odbojáři musí vypadat jako Romerovy rozpadající se zombíci). Navíc, to co se tam stane, neospravedlňuje obludně přepálenou stopáž, a to mám jinak pomalu vyprávěné filmy v oblibě. Na druhou stranu, Lino Venturu a Simone Signoret vždycky rád uvidím. (08.02.2020)

Další vynikající francouský opus na téma vo čem že ta válka je a co to dělá lidma.Mrazivý nejen pro čas v kterém se děj odehrává(říjen 42-únor 43). Pro tu stěžejní ponurou dějovou linku klidně filmu odpustím nějaké to kašírování(i když odbočka bratr-bratr je sice trochu zbytečně samoúčelná ale jako dramatická vsuvka s překvapením dobrý) , a řekněme,nepřesnosti (ale tomu Heydrichovi mohli na obraze na gestapu dát alespoň černou pásku,když už byl nějakou dobu tuhej,nebo to tak Himmler chtěl, aby vedle něj visel už mrtvej zástupce?).Všechno na konec do sebe zapadne (i když zrovna takovýhle život by byl zřejmě mnohem roztříštěnější,takže povinná úlitba filmu) a závěrečný stručný epilogy zůčastněných jen podtrhují už takhle děsivou tragédii. Nebudu hnidopich,-z toho co jsem na tohle téma viděl je tohle na 100%.( v poslední době jsem si dost oblíbil horrory,ale takhle napnutej a takovou depku jsem si od TV neodnes už dlouho) (19.06.2010)