Poslední adresa

José Giovanni + Lino Ventura + Marlene Jobert na Čt a v normální čase ! Člověk má chuť běžet do kostela a děkovat za ty boží dary. Film nese všechny stopy staré francouzské školy založené především na naprosto dokonalých hereckých výkonech se skvěle načasovaným výtečným hudebním doprovodem. Reálnost příběhu a zranitalenost všech postav dělá z filmu velmi napínavé drama, které podtrhuje vydařený závěr filmu. Ostatně závěry filmů šli tehdá francouzům vždy na jedničku s hvězdičkou. (18.04.2012)

Dva francúzske filmy v posledných dňoch (Beštia musí zomrieť a Posledná adresa), dve podobné hodnotenia (77 % a 74 %) a pritom aký rozdielny zážitok! Až po nazretí do profilu režiséra Giovanniho som zistil, že bol to on, ktorý nakrútil Dvoch mužov v meste a Čierny talár pre vraha (a pravdepodobne aj ďalšie výborné filmy, ktoré som zatiaľ nevidel). Miestni komentátori sa predbiehajú v označení Poslednej adresy za predstaviteľa francúzskej školy, klasickej kriminálky a presného herectva. Nemôžem než súhlasiť. Lino Ventura je prirodzený a uveriteľný ako napr. Gabin. Marlenka je síce iba takou jeho ozdôbkou, ale neprekáža. Príbeh je temný, smutný, dokresľuje ho výborná hudba a divák ani nevníma štyridsať rokov, ktoré od nakrúcania uplynuli. Nemám najmenší problém so štyrmi hviezdičkami. (16.05.2012)

Vybrané filmy spisovatele, scenáristy a od konce 60. let i režiséra José Giovanniho oplývaly v době a krajině svého vzniku hlubokým společenským poselstvím, poukazujícím na omyly či nedostatky policejního a právního systému. Vedle efektního dramatického zážitku, podpořeného výraznými filmařskými a hereckými kvalitami, mají v sobě dodnes sílu nabídnout i spoustu podnětů k zamyšlení. Už mrzký začátek, plný nespravedlnosti ve víru zmanipulovaných výpovědí a ukřivdění, mne začínal psychicky mírně vyčerpávat, k tomu na mne silně zapůsobily i maličkosti či zdánlivě vedlejší scény (scéna s chlapcem a krádeží holoubků, která nám ukazuje komisařův silný vztah ke své práci i dětem). Pak film přechází na delší dobu do zdánlivě oddechové roviny, kdy připomíná klasickou detektivku s mravenčním pátráním po záhadném svědkovi (a s nenásilným romantickým doplňkem v podobě prohloubujícího se vztahu mezi stárnoucím policejním inspektorem a mladou asistentkou). Divák je stavěn do pozice, kdy fandí svým hrdinům, sleduje s nadšením průběh zábavného děje směřujícího k očekávánému odhalení, ale čím víc se k němu blížíme, tím víc přichází nemilé překvapení, které jaksi podvědomě dává znát, že šťastný konec může způsobit nekompromisní tragedii. Tak se mi chtělo ke konci vstát a zakřičet "Nee!", jako málo kdy jindy. Jsou filmy, které vás pocitově totálně rozsekají... které vám možná stačí vidět jednou, ale zanechají ve vás natolik silné dojmy, že na ně nikdy nezapomenete a emoceni nabitý prožitek ve vás bude ještě dlouho doznívat. Poslední adresa je pro mě přesně takovým filmem. 95% (05.07.2020)

Zvláštní, moc nevím, co napsat, protože se mi nechce rozpitvávat, co přesně se mi v tomto filmu líbilo. Takže snad jen - tenhle film má NĚCO, co asi nedokážu pojmenovat, ale zcela mě to uchvátilo. Pro mě osobně nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2. Úžasný film, kterému nemám co vytknout a který chci vidět znovu - nejlépe hned teď, bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků. UPDATE 7. 10. 2014 - I na druhé zhlédnutí jsem se ujistil, že mě tato výtečná kriminálka strašně baví. A to hned z několika důvodů. Jednak je to díky výtečnému obsazení - vyjma jednoho mizerného filmu, který ani nestojí za řeč, jsem žádný jiný film s Lino Venturou nikdy neviděl, ale nebrání mi to prohlásit, že je v roli inspektora Leonettiho zcela excelentní - v očích je mu doslova vidět ten smutek z našeho světa, který mu vzal to nejdražší, co měl. Ona vůbec je ta jeho postava strašně zajímavá, a celý film působí dojmem, jako by byl vytržen z celé série filmů, které spojuje postava jednoho detektiva (jsem aktuálně líný to zjišťovat, ale pokud skutečně zůstalo jen u tohoto jednoho filmu, je to bezesporu škoda). Velmi se mi líbila i Marlène Jobert v roli jeho asistentky, byť je to postava dosti podružná, a její hlavní funkcí je především poskytnout kontrast inspektorově mužnému charismatu - kdyby tu pihovatou zrzku z filmu vyškrtli, ochotně bych to snesl, ale jsem srozuměn s tím, že žánr si odnepaměti žádá, aby byli vyšetřovatelé zločinu v páru. Výtečnou jsem shledal i hudbu a střih, jakož i napínavý scénář - coby milovníka citroënu DS mě v tomto filmu potěšil i hojný výskyt tohoto vozu. V momentě, kdy dobíhá poslední záběr a v obraze se objeví Eminescův citát „Život je promarněný dar, pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.“ (který s filmem v podstatě nemá lautr nic společného, ale co na tom), v člověku se rozleje až jakási příjemná melancholie, podpořená smutným závěrem filmu. Na plný počet to sice není - 5 hvězd mám přece jenom vyhrazeno pro zásadní filmové počiny historie nebo naprosté srdcovky - ale 4 hvězdy to myslím snese zcela bez uzardění. (23.05.2012)

Každý kdo dnes zkoumá neopolar, musí narazit i na jméno José Giovanni. Jak příjemná to bude srážka je vkusem každého soudruha, gangsterká minulost autora je ale něco co nejde úplně minout a jeho kolaborace s nacisty a členství ve francouzské fašistické straně (PPF) je něco co já nezkousnu, takže tento filmař nikdy nebude mým oblíbeným. Poslední adresa je pravděpodobně jedním z prvních neopolar snímků ve francouzské kinematoghrafii a jako takový ilustruje typickou fr. krimi té doby, ale ani zdaleka nedosahuje kvalit mistrovských neo-noirů Jeana-Pierra Melvilla. Roubaixova hudba je v první části místy rušivá a někdy až otravná a trochu narušuje rytmus filmu. V druhé půlce díla slyšíme už jen výborný typicky francouzský soundtrack. Tuto disharmonii si ovšem měla pohlídat režie. Docela funguje chemie mezi Jobert a Venturou, když herečka prý Venturu zrovna moc v oblibě neměla. Produkce: Cité Films (11.11.2020)