Dotěrný chlap

Ne, není to komedie, kde lidé zakopávají o vlastní nohy a chrlí vodopády hlášek, ale smála jsem se jako už dlouho ne. Lino Ventura: sveřepý zabiják a profesionál každým coulem. Jacques Brel: ufňukaný cesťák a zoufalec každým coulem. Chvílemi vypadá tak smutně a bezbranně, že by ho člověk vzal na byt a stravu, v příští minutě se ale změní v nesnesitelného otravu, kterého by vlastní matka utopila, co pronáší zádumčivé úvahy typu „ano... ženy každou chvíli někde porodí…“. :) Ventura ho vraždí pohledem v každém druhém záběru (i přes sluneční brýle), ale kupodivu to nerealizuje ani ve chvíli, kdy Brelův život visí doslova na… šňůře od záchodu. Říká se, že „někdy odejde jeden člověk, a celý život je prázdný“, ale pokud vám do života vstoupí François Pignon, nemusíte se bát. Neodejde nikdy. :) (24.04.2013)

Když se srazí drsný zabiják s pomateným bláznem, je z toho komedie jako vyšitá. Ne, že bych se nařechtal, ... to nééé, ale příjemné pokoukání na Venturu a Brela to každopádně bylo. Mladíci a mladice asi pohrdnou tímto titulem, ale pro vyzrálejší filmové diváky to může být příjemně strávený čas s filmem. Brelova dotěrnost hýbala i mou trpělivostí a člověk by pro tu protivnou dotěrnost jednoho cvoka fandil snad i vrahovi. :-)) Tato francouzská komedie je jednou ze vzpomínek, kdy to ještě naši evropští sousedé s těmi komediemi uměli. (08.07.2008)

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50% (24.11.2005)

Čekal jsem bláznivou komedii, ale ve výsledku jsem dostal spíše odlehčený thriller s komediálními prvky. Francis Veber se coby scénárista ještě rozcvičoval a ještě chvíli trvalo, než se z něho stal excelentní autor. Ale i tak těch 80ti minut ve společnosti Lina Ventury a Jacquese Brela vůbec nelituji. 60%. (20.08.2016)

Viděno 14 měsíců po americké remakové verzi s Lemmonem a Matthauem, jež se tímto stala zbytečná. Příběh smolařského nájemného vraha není špatným filmem, ale cosi tomu dle Veberova žebříčku chybí. Výborný český dabing (Filmové studio Barrandov Dabing 1975, Martin Růžek, Eduard Cupák) to naopak slušně vylepšuje. (16.06.2012)