ビートロック☆ラブ
Beatrock Love
Obsahy(1)
Pro Akiho je hudba vším. Je to neoddělitelná součást jeho života. Když ještě chodil na střední školu, odmítal dívky, které mu vyznaly své city, a říkal jim, že hra na kytaru je pro něj přednější. Spolu se svými přáteli založil kapelu Love Diving a celou dobu, až do současnosti, snil o hvězdné kariéře. Za pár dní je dokonce čeká koncert na pódiu jednoho z festivalů. Problém je ale v tom, že jediný, o koho showbyznys skutečně stojí, je jejich zpěvák Shin. (EMIA)
(více)Recenze (2)
Další zastávka v mé filmové tour japonským rockem a první seznámení s Visual kei. Na Korejce v pastelových oblečcích jsem si už zvykla, ale tohle je jiný level :) Nu což, další rozšíření obzorů... Nanu to sice nepřekonalo, ale i tak se mi to hlavně kvůli hudbě líbilo. Asi první asijský film, u kterého bych řekla, že byl moc krátký, protože mi tam některé věci přišly nedotažené/nedořešené. Jinak obsazení v poho, postavy sympatické, až na zpěváka Shina. Ten herec neuměl hrát, nebo fakt nevím. Jeho tupé zírání do blba, obličej bez výrazu, netečnost a namyšlenost mě iritovala celý film. Ale třeba u scény s focením na pláži jsem se zas nasmála. Prostě taková pohodovka... ()
■ Film Bîto rokku rabu měl našlápnuto dobrým směrem, bohužel svého potenciálu řádně nevyužil. ■ Sledujeme osud jedné z mnoha stovek rockových kapel. Kluci se sice docela snaží, ale jsou jak lidsky, tak hudebně nevyzrálí. Vidíme náznaky sporů, nedorozumění, ale i přátelství a solidaritu. Jak to tak zpravidla u mladých kapel bývá, tak časem uvnitř (i díky okolí) roste napětí a kapela se ve zlém rozchází. Nemá cenu obviňovat někoho více a jiného méně... Hudební skupina je jen tak dobrá, jaký je její nejhorší článek - člen. Zajisté se může dávat za vinu to či ono tomu a tomu, ale ve výsledku to odnese stejně celé uskupení a hodně důležitá je komunikace mezi všemi členy skupiny, což, jak sledujeme v tomto v podstatě nízkorozpočtovém snímku, je jeden z kamenů úrazu... ■ Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na svou první kapelu a vzpomínky hořkosladké chuti, které se tu a tam vracejí. [SPOILER] Když se kapela rozpadla a zpěvák Shin odešel dělat svou vlastní kariéru, tak jsem si vzpomněl na svou druhou a třetí kapelu, kdy u druhé jsem odešel sám, protože docházelo k názorovým rozkolům a u třetí, kde jsem byl odejit, protože jsme se diametrálně rozcházeli v tom, jakým směrem se budeme ubírat a já a zbytek kapely jsme měli odlišné názory na hudební styl/žánr, který by měla kapela produkovat... [/SPOILER]. ■ Na film jsem se hodně těšil a to byla ta největší chyba, protože vždy, když mám velká očekávání, tak jsem na konci velmi zklamán. O filmu se nedá říci, že by byl špatný, to ne, v žádném případě, ale myslím si, že téma se dalo daleko lépe využít. ■ Srovnám-li nesrovnatelné a budu-li film Bîto rokku rabu přirovnávat například k filmu Nana, tak tam, kde Nana nahlíží do nitra obou hlavních hrdinek, tak Bîto rokku rabu pouze a jen zobrazuje nástin. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych zde mohl ještě zmínit film Rinda Rinda Rinda, který se nese na vzdáleně podobné vlně. Avšak i zde musím opět poznamenat, že Bîto rokku rabu něco postrádá. ■ Nejvíc se mi líbila závěrečná píseň: "Co mi říká srdce". Ta jako jediná ve mne vyvolala pocit, na který jsem celý film netrpělivě čekal, ono krásné mrazení v zádech a šimrání na šedé kůře mozkové. ■ I když se to nemusí na první pohled zdát, tak hlavní postavou, je kytarista Aki, kterého hraje Hirofumi. Ten mi z celé kapely byl jasně nejsympatičtější. ■ Pokud máš rád japonský poprock, punkrock, Visual Kei, tak Ti Bîto rokku rabu mohu vřele doporučit, ovšem s upozorněním, že chvílemi se u Tebe může dostavit pocit nudy. ■ [Viděno poprvé: 69/100] ()