Bonnie a Clyde po italsku

Snímek Bonnie a Clyde po italsku jsem poprvé viděl kdysi v socialistickém kině někdy v osmdesátých letech a matně jsem si pamatoval, že se mi tato italská komedie z roku 1982 velmi líbila a moc jsem se tenkrát smál. Někdy okolo roku 2008 jsem si film koupil na DVD a schoval jej doma do šuplíku. Od té doby uteklo více než 10 let, než jsem se rozhodl v rámci objektivního ohodnocení a zasvěceného komentáře na tento úsměvný příběh nešikovného smolaře podívat znova. Režisér Steno na nic nečekal a hned od začátku 97 minutového filmu nám doma začal servírovat jednu ztřeštěnou scénku za druhou, v níž hlavní roli nešiky a smolaře Lea hrál italský komik Paolo Villaggio. Ten si zde zahrál obchodního cestujícího s žertovnými hračkami, jehož prdící polštářky a umělá lejna nikdo nechtěl. Jednoho dne zašel do banky, kterou v té chvíli náhodou přepadli zloději a stal se jedním ze dvou rukojmí, které si na útěk zločinci vzali sebou. Tím druhým zajatcem se stala mladá, štíhlá a velmi pohledná Rosetta v podání Ornella Muti, která však špatně viděla a v bance ztratila brýle. Shodou okolností se dvojici podařil zlodějům uniknout po havárii vozu, po níž Leo omylem vzal kufr plný peněz v domnění, že se jedná o jeho s hračkami. Zároveň Rosettě namluvil, že dokázal bandity zpacifikovat a že není tím stárnoucím mužem se šedivými vlasy a rostoucím bříškem. Krásná dívka jej považovala za svého zachránce na něhož se mohla spolehnout a tak s ním bez obav zamířila do nejbližšího města na policejní stanici. Dvojice totiž chtěla kufr s penězi poctivě odevzdat, ale mezitím policie zveřejnila jejich fotografie v novinách a Lea označila za vedoucího bandy zlodějů. Od té chvíle se museli skrývat nejen před bandity, kteří chtěli zpátky své peníze, ale také před policií, která je považovala za zloděje a nového Bonnieho a Clyde, slavné lupiče z minulosti. Rosetta se cítila jako Bonnie, ale Leo si moc jako Clyde nepřipadal, nicméně to dívce nevadilo, protože díky své krátkozrakosti netušila jak její nový partner na útěku ve skutečnosti vypadá. Mnohokrát se dostali do obtížné situace, ze kterých se jim díky náhodám podařilo uniknout a samozřejmě jsem se přitom velice dobře bavil, neboť o humor nebyla vůbec nouze. Celý film pak vyvrcholil tím, že je ve vlaku oslovil domnělý uprchlý vězeň, který jim nabídl účast při přepadení vozu, převážející bankovky v hodnotě 5 miliard italských lir. Jak to celé dopadlo už neprozradím, určitě se na tuto lepší italskou komedii podívejte, stojí to za to a užijete si mnoho legrace. Suma sumárum, snímek Bonnie a Clyde po italsku ode mne získal čtyři italské hvězdy ****. (07.07.2019)

Po mnohých rokoch som sa pokúsil pripomenúť si Fantozziho s Ornellou. Nedokázal som to ani štvrťhodinu. Sú vo filmoch vtipné situácie, ktoré trochu zachádzajú do trápnosti, ale toto je film, v ktorom trápnosti ani kúskom nezabŕdnu do vtipu. Pôvodne bola jedna hviezdička za Ornellu, ale mrtvo gest slitování. (21.12.2021)

Nepřišlo mi to tak vtipné, jako ostatní filmy od Stena. O prodejci žertovných předmětů Leovi (Paolo Villaggio), kterému se neustále stávají nehody a příkoří, částečně záviněných jím samotným. A ten se náhodou a omylem dostane do situace, kdy je považován za vůdce lupičské bandy, která přepadla banku. A protože se k tomu přichomítla další rukojmí, Rosetta Fiaschini, která si nechává říkat Giada (mladá, štíhlá a velmi pohledná Ornella Muti) a je stvořen pár Bonnie a Clyde. A střídavě musí utíkat před lupiči, kterým sebrali peníze a před policií, provedou další přepadení a když je jejich jméno očištěno, zmocňují se peněz a odjíždí spolu do zahraničí. Má to silnější okamžiky, ale jako celek to vyvolává ponejvyše mírné rozpaky a od srdce se zasmát nemožné. Asi největším zklamáním je pro mě hlas Paola Villaggia, který má neustálou potřebu mluvit takovým chraplavým hlasem, jako by byl neustále nachlazen, ale tím právě vtipné přestává být vtipným. (30.12.2009)

Paolo Villaggio patří do skupinky komiků, které já mám celkem rád, i když moje hodnocení ukazuje naprostý opak.Tento snímek kráčí ve stopách ostatních snímků Paola Villaggia, na které jsme zvyklí. Místo jeho gorilí rodinky mu tady tvoří parťáka velice půvabná Ornella Muti, která má doma zřejmě stroj času, protože tahle číča podle galerie zkrátka nestárne. Sem tam se člověk pousměje nad nějakou scénkou, ale ani to není kdovíjaký zázrak. Příběh je potom samozřejmě úplně o ničem. Netuším, jestli moje hodnocení v nějakém směru ovlivnil fakt, že předlohu zkrátka neznám, což se však ani malinko nestydím přiznat. Když se přiotrávíte alkoholem, tak se nad snímkem rozplývat možná dovedete. Ve střízlivém stavu bohužel převážně nuda. Místní alkoholici vyhnali percentuální kvalitu až k magickým 69 procentům. Ze sebe více než hvězdu nevymáčknu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (19.04.2016)

Ornella Muti a Paolo Villaggio jsou partneři ve zločinu. Podle médií jsou ze dne na den postrachem italských obyvatel a dokonalou reklamou na zločiny, které jsou srovnávány s legendární a nechvalně proslulou dvojicí desperátů Bonnie a Clyde. Jsme ale v komedii, navíc bláznivé a groteskní, tudíž od roztržitého, obtloustlého a vzrůstem nevelkého prodavače žertovných předmětů Lea a krátkozraké oznamovatelky vlakových spojů Rosetty žádné nebezpečí v podobě nekalého zločinu nehrozí. Původně se stali rukojmími zločineckého gangu, který přepadl banku a odnesl si z něj tučný lup, který nedopatřením skončil v míchačce betonu. Útěk a převleky jsou ale nyní jediným východiskem z různých nedopatření, omylů a smůly, která se na ně nalepila. Ornella Muti má scénářem předepsané silné dioptrické brýle, ovšem jakožto majitelka nejsvůdnějšího erotického pohledu mezi herečkami své doby, i ty největší popelníky nemají šanci jí ubrat na jejím sexappealu. Paolo Villaggio v podstatě pokračuje ve své roli tam, kde skončil ve své nejslavnější roli účetního Fantozziho, v té době se už od této role tři roky vyhříval na komickém výsluní poté, co úspěšně dobyl i česká socialistická kina. Neustálé pády, karamboly, společenské trapasy a neopakovatelný a bezelstný údiv k němu neodmyslitelně patří, ačkoliv se z dnešního pohledu jedná o notně naivní gagy, tak v jeho podání náladu nepokazí. Režisér Steno, který už dávno opustil zemský povrch, pracoval s celou řadou evropských hvězdných herců. Dokázal roztrhnout nerozlučnou dvojici Bud Spencer a Terence Hill, kdy Spencera obsadil do solových projektů, kde si hned několikrát zahrál policejního komisaře. V jeho jmenném rejstříku filmových kolaborací figurují ne vždy komediálně naladění Monica Vitti, Marcello Mastroianni či Mario Adorf. A přesto jeho komediální počiny patří k těm, které jsou nejznámější, a je jedno, že jejich doba už dávno minula. Dokáží svojí upřímnou naivitou, stavějící svoje základy na gagu s uklouznutím po banánové slupce, vyloudit úsměv i dnes. Vesměs je speciálně tahle komedie celovečerní groteskou ve svérázném italském parodickém balení. 8/10 (06.02.2022)