Albánie - kráska se špatnou pověstí

Ze své cesty na filmový festival o lidských právech v Tiraně jsem si přivezla novou lásku - Albánii. Cestovatelé Petr Horký a Miroslav Náplava po osmi předchozích výpravách do této země napsali knihu Kráska se špatnou pověstí. Tato balkánská země má nejvyšší míru korupce v Evropě, síť organizovaného zločinu napojenou na vládní úředníky, zničenou infrastrukturu a vysokou nezaměstnanost. Stále tu platí krevní msta. Albánie se musí vyrovnávat s dědictvím půl století trvající vlády diktátora Envera Hodži, který nastolil jeden z nejtvrdších komunistických režimů v Evropě. Země se ocitla v mezinárodní izolaci, nejprve přerušila kontakty se Západem a později i s východními zeměmi. Pro nás je pozoruhodné, že roku 1968 Albánie vystoupila na protest proti ruské okupaci Československa z Varšavské smlouvy. Paranoidní diktátor Enver Hodža nemilosrdně likvidoval své odpůrce, po krajině rozesel půl milionu betonových bunkrů a Albánii prohlásil za ateistickou zemi, kde bylo praktikování jakéhokoli náboženství přísně zakázáno. Špatná pověst Albánie ale nic neubírá na kráse její nádherné přírody obklopené dvěma moři, Jaderským a Iónským. Autor knihy Petr Horký se přiznává téměř k závislosti na krásce Albánii, již považuje za nejdivočejší zemi Evropy. Hlavní město Tirana dnes žije navenek svobodně, po městě se prohánějí drahá auta, ulice jsou posety zaplněnými kavárnami, protože, jak Albánci říkají, polovina z nich kávu vaří, polovina ji pije. České bojovnice za ženská práva, divte se, v této zemi, kde byla pluralitní demokracie nastolena až v roce 1992, jsou stanoveny kvóty pro zastoupení žen v politice. Do místních zastupitelstev padesátiprocentní, do parlamentu třicetiprocentní. Ve vyspělé České republice, v níž byla rovná práva žen a mužů uzákoněna už v roce 1921, je v parlamentu pouhých dvacet procent poslankyň. V albánské vládě úřaduje dvanáct ministrů a sedm ministryň. U nás, aby se neřeklo, pouze tři ministryně. V zemi, jíž byl na půl století vnucen ateismus, žije pospolu 57 procent muslimů, 2 procenta bektašijů, kteří se pro svou mírumilovnost nazývají muslimskými buddhisty, 10 procent římských katolíků a 7 procent pravoslavných. V zemi panuje příkladná náboženská snášenlivost, na niž jsou Albánci hrdí a kterou svými veřejnými prohlášeními podporují i politici. Albánský premiér Edi Rama se podivuje nad Evropou, která má problém s přijetím syrských uprchlíků, s nimiž mají Albánci soucit. Za války v Kosovu přijala Albánie půl milionu uprchlíků. Pro pořádek je třeba říct, že se většina z nich po válce vrátila zpět. Podivuhodnou náboženskou toleranci vyjádřil albánský premiér Edi Rama také tím, že v pařížském protestním pochodu k uctění památky sedmnácti obětí teroristického útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo kráčel se všemi představiteli albánských náboženských obcí. S šéfem muslimské obce Skënderem Bruçajem, patriarchou pravoslavné církve Anastasiosem, katolickým arcibiskupem Mirditou a představitelem bektašijů Edmondem Brahimajem. Tak jako Petr Horký a Miroslav Náplava jsem i já okouzlena objevenou kráskou. A zahanbeně už vím, že nejchudší země Evropy nám svou tolerancí a prosazováním žen v politice dává výchovnou lekci. (sloupek Olgy Sommerové z dnešního magazínu Pátek LN) (02.10.2015) (méně) (více)