Obsahy(1)
Země česká, domov Tvůj! je celovečerní dokumentární film, jehož spolutvůrcem se může stát každý občan nebo obyvatel této země.Fotograf, režisér a producent Adolf Zika si s nápadem jediného filmu o tisíci kameramanech pohrával již před dvanácti lety. Technologie digitálních kamer tehdy ještě ale neumožňovala takovou tvůrčí svobodu, nakonec proto namísto toho v roce 2000 vznikla Poslední kniha století, aneb jeden den v životě České republiky. Systematické zaznamenávání cesty našeho života ho však neopustilo, ba naopak, stávala se z něho jistá posedlost. Film ne náhodou přichází v magické době věštbami obestřeného roku 2012. V době, kdy pociťujeme jednu z největších nejistot od dob sametové revoluce. Procházíme jen krizí finanční, nebo i krizí hodnot? Rozpadající se struktura EU, masová nedůvěra v politiku a její hráče, pozvolná apatie na straně jedné, agresivita a korupce na nejvyšší správní úrovni, prospěchářství, populismus, naprostý nezájem o názor řadového občana na straně druhé. Také mnoho úspěšných jedinců, skupin a projektů v krásné zemi v srdci Evropy. To všechno je dnešní Česká republika, to všechno je dnešní svět naruby, svět stojící před jistě nejednou historickou událostí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Vzhledem k tomu, že mám dokumentární filmy rád, těšil jsem se, až budu moct zhlédnout výsledek tohoto smělého projektu. Z úvodních titulků jsem se dozvěděl, že se do realizace projektu svými příspěvky zapojilo více než 500 lidí. Je to vzhledem k počtu obyvatel (asi 10,5 mil.) žalostně málo. Ale budiž, ne každý má chuť se podílet na kdečem. Pochopitelně, že jsem oněch 500 půlhodinových příspěvků neviděl, ale co z nich udělali tvůrci filmu na čele s režisérem Adolfem Zikou je děs a běs. Nesourodý ošklivý slepenec podmalovaný místy nesnesitelným hudebním doprovodem. Za velmi omezující pro natáčení považuji podmínku, že ve filmu nesmí být skrytá reklama. To abych při snídani zakrýval názvy výrobků, cestou po ulici, abych nezabíral názvy obchodů, dbal na to, aby se v záběru neobjevil bilbord ... Vždyť právě tyto věci dokumentují, s čím se v České republice setkáváme a co nás obklopuje. Jinými slovy jsou to věci, které by na záběrech naopak měly být! Jako nespravedlivé mi připadá skutečnost, že autoři, jejichž záběry byly ve výsledném díle použity nedostanou žádnou odměnu. Přičemž pochybuji, že i režisér pracoval zadarmo. Navrhuji, i když si myslím, že se tak nikdy nestane, aby Česká televize odvysílala alespoň ty kvalitativně nejlepší a obsahově nejzajímavější příspěvky tak, jak je lidi natočili. Kdyby se jich mělo odvysílat jen 365, byla by to půlhodinka každý den. ()
Fajn nápad, ale bez čohosi zastrešujúceho alebo vymedzujúceho odsúdený na neúspech. A zdá sa mi, že pri nápade zostalo... Kompilácia viacnásobných dejín každodennosti vo výsledku určite nemusí byť triviálna a idea akejsi "krajinnej symfónie" po vzore voľakedajších mestských je rozhodne zaujímavá. Nemôžem povedať, že nezaujalo, už aj preto, že aj tá najbanálnejšia každodennosť, ak sa dostane do filmu, odrezaná od svojej pokračujúcej banálnej reality, stáva sa z nej v zlomku niečím iným, rozdielnou kvalitou skutočnosti. ZEMĚ ČESKÁ, DOMOV TVUJ je toho dôkazom - s kusom voyeuristického uspokojenia, kusom sociálnej sondy i poézie, no všetkého je akosi primálo a v jednotlivých príspevkoch hrozne cítiť zázemie hlavného tvorcu vo výbere duchom veľmi charakteristických fotografických žánrov súčasnosti. Aký je však okrem zaujímavého ( a neveľmi dôsledného ) experimentu význam tohoto diela ? Poskytuje summa útržkov nejaký celistvý obraz o ČR, niečo s nadčasovou výpovednou hodnotou ? Film bol točený pre obyvateľov ČR, no paradoxne práve pre nich môže mať význam iba čisto náhodný, charakter zaujímavosti. Naopak omnoho zaujímavejší a niečím podnetný môže byť hlavne pre cudzincov. Ako Slovák, ktorý tam prežil kus života a Čechy sú mu blízke ako domov, no predsa môže nahliadať z istého odstupu, musím uznať, že ako neriadený portrét národa do istej miery vyšiel - hoci iba mimochodom. Ani nie tak preto, že tu boli zastúpené krása Prahy aj nesmierna láska k vidieku, knedlíky aj chatárstvo, typický euroskepticizmus i sebemrskačstvo, ale skôr charakteristickou pohodou, ktorú na tejto krajine mám tak rád, ktorej zobrazenie vo filme bez jointov a pivečka by bolo absolútne neakceptovateľné. ( Ostatne, veľmi by ma zaujímal podobný obraz Slovenska, mám predstavu, že by bol plný prírodných krás, no strohý, nastajlovaný a falošný, alebo / a súčasne ufrfľaný a pesimistický. ) Vo výsledku však film iba ťažko kĺže po povrchu a ťaží z výberu dňa – chcel by som vidieť kompiláciu zloženú z príspevkov nejakého sivého novembrového pondelka - a je omnoho viac filmom o tom, ako ( podaktorí ) Česi ( a Moraváci ) vidia sami seba, než akí skutočne sú. Ak sa ale na filme podieľalo 500 účastníkov, výsledný zostrih ( a výber ) je dosť nepodarený. ()
Aký národ, taký film alebo skôr akí ľudia, taký film. Je jasné, že Česi sú z tohto dokumentu smutní. Mnohí čakali nejaké silné poučenia, niekto možno do seba skvelo zapadajúce videá, vysvetlenia názorov jednotlivých ľudí, niekto možno viac zo života bohatých, niekto viac zo života chudobných, ďalší zo života celebrít, či zo života menšín, ale treba si uvedomiť, že film je robený na základe dobrovoľnosti a ochoty, asi ťažko vám svoj deň nasníma mafián. Ak niečo chcete musíte takí byť vy, lebo často kritizujú ľudia to, akí sú vlastne oni. Tento dokument ukazuje skvelo vybranú vzorku ľudí z národa aj tak. Ukazuje rozoberanie minulosti, súčasnosti a vyhliadky do budúcnosti. Väčšina Čechov sa vníma v súčasnej dobe zle, vnímajú sa ako "lumpovia, zmrdi, ľudia, čo stále nadávajú, mrdutalovia, čo stále brblú, problémy riešia len pri pive, ale skutek im utek, necisti, že niečo bude", vnímajú sa, že sú kreatívni a neuvedomili si, že to, čo im chýba, čo im vadí, si vytvárajú sami. Ja Čechov vnímam ako kreatívnych ľudí, ktorí majú svojské názory, sú otvorení všetkému, ale postupne zabíjajú svoju podstatu a globalizujú sa, nevedia nájsť samých seba, čo je ich zmyslom, prečo žiť, každý si žije po svojom, radi však kritizujú, odsudzujú a často im chýba pohľad samých na seba. Sú to dobrí ľudia a pekne to vyjadril jeden pán v hláške, že kľúč od raja funguje aj k bráne pekelnej, tak je to aj s týmto dokumentom, je obrazom doby a ja by som bol rád, keby sa takéto točili každých 10 rokov alebo aspoň počas určitej doby, napríklad 90. roky boli iné ako prvé miléniové. Ľudom často chýba cítenie a srdce, nielen ten rozum, ja som rád aj za všetko zlé, čo tento dokument ukázal, všetky chyby, či už v spracovaní a samotnej réžii, lebo taký je v súčasnosti národ český. Hlášku, že ak hľadáte pointu tohto záznamu, že nie je, by som netvrdil, samotný film je tou pointou. To, že ak národ si nepamätá svoju históriu, tak sa bude opakovať, s tým súhlasím a práve tento dokument je vecou náhľadu a ukážky, kde sa dajú veci zmeniť. Film ukázal, aká je doba globalizmu, keď Slovenka, transvestita, rozprával o tom, ktoré krajiny pochodil, ukazoval, ako sa stará o svoje deti a uvedomíte si, že v dnešnej dobe je aj chlapa od ženy ťažko rozoznať, začne chápať, aký je dnešný svet liberálny oproti minulosti. Ďalej ako chlap v americkom kovbojskom klobúku s deťmi v raperskom oblečení kládli kamienky na židovské hroby a čítal im hrozné spisy o koncentrákoch a hovorí o histórii národa, či ako sa chlapík pýtal ženy, či je hrdá na to, že je Češka a ona na to, že je vlastne Sudetská Nemka, ďalší sa cítil ako Moravák a ďalšia, že týchto ľudí nechápe, že nemá rada politiku. Najviac ma zasiahlo rozprávanie o tom, ako sedeli za vojny Sovieti a Česi v jednom dome a nemali si, čo ponúknuť a nerozumeli si, je smutné, že je to akoby súčasný opis Slovanov, ktorí si navzájom nerozumejú a nevedia si, čo ponúknuť, pritom toho máme veľa. Pri jednej z posledných scén s chlapíkom uvažujúcim s fajkou som vedel, že zakončí svoju reč tým, že tá pravda snáď zvíťazí, tak snáď nejaká empatia, niečo spoločné máme, najmä to uvažovanie niekedy a tak si žijeme, niektorí šťastne, niektorí nie a často to končí smutne, ako pritom pánovi v domove dôchodcov, ale pritom sme šťastní, keď sa rodíme, čo je vec, na ktorú by sme mali myslieť, aby sme žili život až do konca tak, ako keď sme sa narodili, aby sme v šťastí pretrvali, naozaj to bola sonda do národa. Experiment ako sa patrí, len jeho hĺbku dnes ľudia nevedia doceniť, nechápu, že to, aký je nedokonalý, je obrazom doby, dnešných ľudí, asi na to nebudú hrdí, ako sú hrdí na budovateľské časy za prvej republiky Československa. Ono to nie sú len nezmyselne prepletajúce domáce videá podľa času, v ktorom ich autori točili, ono je to kreatívny duch opisu. Podľa mňa by bratia Lumièroví žasli v dobrom, ale nechcem hovoriť za druhých, ja som spokojný. () (méně) (více)
Jak zkazit zajímavý nápad snadno a rychle. No, na tomhle nápadu se toho dá zkazit docela dost, ale Zika to teda zkazil hodně. Nejhorší na tom všem je, že nějaký nápad pospojování dnů z pohledů mnoha lidí z ČR je tu vlastně druhořadý. Ve skutečnosti to všechno je jen nástroj pro režisérovo sebeukájení nad svým dílem. Snaží se z toho udělat nějakou velkou dokumentární esej o Česku, přitom je to hrozně prázdné. A nejhorší na tom je, že se to snaží působit, jako by to byl jeden den, přitom je tam naprosto znatelné, že to jeden den fakt není. Nakonec je z toho taková koláž rozhovorů z vlaku, záběrů dětí, záběrů sportování a záběrů na jiné aktivity. Do toho je přidaná hudba, která v tom působí naprosto směšně a v druhé polovině se to zlomí v nikam nevedoucí žvanění o Česku, ale o různých tématech. Navíc to ani člověka nebaví a působí to strašně roztříštěně. Zase Zikovi musím jednu věc nechat - dostal nápad, díky kterým nahnal lidi do kina, aby se viděli ve filmu na velkém plátně, jak točí svoje děcka. Ale jak vidím, moc mu to nepomohlo. Když ten film shrnu celkově, je to neskutečně zmršený nápad. 1* ()
Útržková sonda do nitra české národní identity? Ani ne. Jednotlivé fragmenty jsou totiž zoufale nevyvážené a navíc seřazeny v prvoplánově kontrapunktní leporelo. Záběry z vykřičeného domu střídá monolog katolického faráře. Přítomen je naturalisticky nasnímaný porod i záběry starce v hospicu, který to má cynicky řečeno "za pár". Přidejme kýčovitost ilustračních záběrů probouzející se krajiny a tématicky mnohem vyhrocenější Křehká identita Zuzany Piussi vede na plné čáře. (MFDF Jihlava 2012) ()
Galerie (33)
Photo © Falcon
Zajímavosti (3)
- Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který se uskutečnil od 23. do 28 října 2012, byl dokument pořadateli v čele s panem ředitelem Hovorkou vybrán jako zahajovací film. (ZIPOFILM)
- Ve středu 24. 10. 2012 proběhla slavnostní premiéra ve dvou sálech multikina CineStar Anděl za přítomnosti jak tvůrci, tak partnerů. V delegaci byli za Českou Televizi Petr Morávek a Kateřina Krobová, doprovodili je pak pánové Alois Fišárek, Jiří Klenka a samozřejmě Adolf Zika. Celou akci moderoval Ivo Apfel. (ZIPOFILM)
- Autorům dorazilo více než 500 příspěvků dodaných pomocí nejrůznějších technologií, čítající DVD, flash disky či DVC kazety. Dodaný materiál byl dlouhý přes 100 hodin a autoři z něj vybrali čtyři hodiny hrubého střihu, které nakonec zkrátili na 92 minut. Nejmladšímu účastníkovi projektu je 8 let, nejstaršímu pak 85 let. Ve filmu se objeví 147 různých lokací. Dokument má přibližně 1 000 střihů, které zabraly více než dva měsíce intenzivní práce. (ZIPOFILM)
Reklama