Hra na lásku

Nevyspytateľná vzťahová dráma, kde je na jednej strane Ugo Tognazzi , ktorý nemiluje svoju cynickú ženu, ale zas miluje všetky ostatné, pokým nie sú jeho manželkami, potom to kúzlo zvodníka a aj príťažlivosti klesá. A na tej druhej strane je Patrick Dewaere, ktorý si užíva slobodu a náklonnosť žien a nechtiac je vtiahnutý do rodinných záležitostí  svojho nového priateľa . A do toho sa pridáva krehká, smutná a na oko bezbranná Ornella Muti, ktorá bola krásnou ozdobou a čerešničkou v tom pochmúrnom svete, plnej pohŕdania, výčitiek a nenávisti. Očarila ma Ornella Muti nielen svojou nevinnou krásou, ale i tou postavou, z ktorej bolo cítiť smútok, žiaľ , ale aj prosba aby sa našiel človek, ktorý ju vyslobodí z toho " vezenia ". Ona nemusela ani nič hovoriť, jej upriamený a uhrančivý pohľad hovoril za ňu. Ale celkovo ma tu herci udivovali takým intenzívnym nasadením ako napríklad Ugo Tognazi, ten striedal polohy od Casanovu cez chlipníka až po vtieravého hajzlíka. Patrick Dewaere a jeho postava v spoločnosti tohto" blázna" sa držala  v celku obstojne a aj keď už vyzeralo, že vybuchne, tak to vždy zahral zo stoickým kludom. Je super, že aj okrem hlavných hviezd, aj ostatní zahrali ukážkovo, takže vyber režiséra bol mimoriadne úspešný. Páčilo sa mi aj to, že najprv to bola také ľahké dobrodružstvo, kde dvaja rozdielny muži hľadali svoje šťastie a potom sa to zvrhlo a malo to nielen detektívne prvky, ale aj  trochu tých dramatických. Ja okrem toho záveru, kde sa mi nepáčilo, že sa skončil dvojzmyselne, lebo nezdalo sa mi, že úmrtie ženy,  ale aj vrah v tomto prípade boli istý. Ale okrem toho nemôžem tomuto filmu nič iné vytknúť, bol pôsobivý a po všetkých stránkach zaujímavo energický. Hádam len tých dramatických a vypätých momentov tu je pomenej, ale zas nemôžem mať všetko. Bol som rozhodnutý dať silné 4*, ale pri jednej scéne, kde silná burka bičovala stromy, vo vnútri viali záclony a celá ta ponurá atmosféra a zvukový doprovod mi pripomenul staré gotické horory. A práve tá scéna zaistila, že dám 5* . (28.11.2023)

Skutečně mírně zvláštní film proplouvá s ústředním vztahovým příběhem napříč několika žánry, není mu vůbec cizí kus humoru ani psychologie, vyvrcholí očekávanou romantikou i neočekávanou detektivní linií. Atmosféra sebou přináší v některých scénách i silné mysteriózní záblesky (až jsem si i díky jednomu hudebnímu motivu v tom vzpomněl u toho na Přízrak lásky od stejného režiséra), zároveň však držela mou pozornost po celou dobu, stejně tak i celý film úspěšně pohromadě. Několik roztodivných postav, představených však spíše až civilně obyčejným způsobem, a složité vztahové dusno mezi nimi mě pomaloučku zneklidňovalo a napínalo mou zvědavost, k jakým zvratům a událostem se to všechno vyvine. Bylo mi jasné, že se nevyhne během měnící se nálady kolem i něčemu tragickému a z náhodného setkání během prosluněného letního dne na vodě dojdeme až k závěru, kdy kolem skutečně zůstal i po vášnivé noci už jen chlad a mráz... Originální styl, pečlivé budování napětí a skvělí herci v čele s charismaticky odzbrojujícím Patrickem Dewarem v roli mladíka zapleteného do podivných vztahových her mají na svědomí v mém případě skutečně neobyčejný zážitek. Dino Risi (In nome del popolo italiano, 1971) mě jako režisér potěšil tento měsíc už podruhé a tentokrát naštěstí si to u mě nepokazil ani závěrem, či-li poprvé mi nic nestojí cestě vyhodnotit jeho film plným počtem. [90%] (19.04.2022)

V poslední době jsem si tenhle typ italských filmů ze 70. let oblíbil - svérázný humor, krásné ženy a i přes hořké momenty všudypřítomný optimismus a radost z "dolce vita". Hra na lásku se sice zhruba v polovině změní na vážné kriminální drama, přičemž lehce ztrácí dech, ale i tak převládá relativní spokojenost. (23.12.2023)

„Má milá má palubu, boky i ráhnoví... vše, po čem chlapi touží. Muži dá svobodu, na ní si pohoví... v kleci se námořník souží.“ Na vlnách se houpající příběh je plný překvapení, nahoru, dolů. OKÉNKO ŠALUPY: [][] V čem všem jsem se spletl? ≈≈ Vlezlého advokáta Orimbelliho jsem zkraje podezříval, že je gay. Já bloud. K vile a staré rašpli uvázaný dobrodruh se pak urval z řetězu a vyklubal se z něj pábitel s pohnutými životními osudy, univerzální milovník vdaných žen i kamarádových milenek, vražedně (!) sobecký Casanova. ≈≈ Ornella Muti, svůdně se hladící pod krajkovými kalhotkami, nakonec nebyla femme fatale, jen panenka v koutě, ve vleku událostí. ≈≈ Překvapil i rozháraný romantik, charismatický Patrick Dewaere. Místo sklízení sladkých plodů jen jednou uhryzl z hruštiček ... a zvedl kotvy. [][] „Nebudeš moje choť... miluju svoji loď!“ Manželka zestárne, i vila zchátrá, ale moře lásky je věčné. Vítr honí vlny po hladině Lago Maggiore, vzadu se bělají vrcholy čtyřtisícovek, v severní části jezera je už Švýcarsko... a tam v každém přístavu čeká na Marca nějaká roztoužená milenka. Dá se takhle plout věčně? Nevím. Já už zakotvil :-). (13.10.2023)

Začátek jako komedie, prostředek jako rozpustilá komedie (Tognazziho stará je typickým příkladem manželky, o které se vypráví ty nejdrsnější vtipy), dále přechází v očekávanou milostnou romanci a neočekávanou detektivku. Erotiku obstarají Dewaerovy švýcarské milenky, dech zrychlí i koupající se Ornella v průhledných bílých plavkách! Symbol utajované touhy par excellence. Hra na lásku je dlouhý, pomalu plynoucí film, odehrávající se v nádherném prostředí na a v okolí jezera Maggiore. Viděno v italském originále s anglickými titulky, a pro všechno výše shrnuté i další neuvedené klady jasný tip pro filmový klub ČT. (23.05.2013)