Maléry pana účetního

Další z řady zvláštně a podivně bláznivých komedií, jejichž humor mi není vlastní. Zřejmě jde o jakousi parodii na poměry v italské společnosti, ale je to moc dětinské, naivně hloupé a trapné. Nechápu tak vysoké hodnocení v porovnání s dalšími díly Fantozziů účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), a to i těch starších, čili původních, z nichž jsou zde některé věci i převzaté. Nepřijde mi to lepší, v podstatě stejné, ne-li ještě horší, uvědomím-li si, že je to jen další pokračování. Některé situace mají i velmi slušný náběh, jako povinný cyklistický závod pořádaný ředitelem Viscontem Cobramem (Paul Muller), pobyt Uga s účetním Filinim (Gigi Reder) na jachtě ředitele přes vědu Barambaniho (Camillo Milli), popřípadě možnost nevěry Ugovi manželky Piny (Milena Vukotic) s vykutáleným pekařem. Ale nemá to pro mě ten správný směr, a ani konec. Další, jako výlet do hor, měnící se v hororové hubnutí, vzbuzuje jen útrpný úsměv. Z dalších postav je potřeba zmínit Ugovu roztomilou dcerušku Mariangelu (již 32 letá Plinio Fernando) a vychcaného geometra Calboniho (Giuseppe Anatrelli). Trochu jiný humor, než který upřednostňuji k dobrému pobavení. Na závěr: Fantozzi, ty nejsi stronza, ty jsi spíše idiot. Ale on za to nemůže. (31.08.2011)

"V 11. minutě 2. poločasu Fantozzi konečně pochopil." Při sledování fotbalu mám podobně svižný reakce, ale při práci s dálkovým ovladačem jsem žabař. Fantozziho domovní rekord 380 přepnutí za 26 sekund je prostě nepřekonatelnej. Stejně jako jeho útok v kopcích při cyklistickým Cobram cupu. Jinak jsem se ovšem ukrutně bavil při pracovním zápalu italských úředníků, kráse Fantozziho rodiny a při snaze hlavního hrdiny vypnout manželku dálkovým ovladačem. Taky to občas zkouším, ale mám na to evidentně slabý baterky. (25.12.2018)

Na sociálny rozmer filmovej série o účtovníkovi Fantozzim upozornil v jednom svojom komentári užívateľ MIMIC. Práve toto trefné a presné upozornenie ma donútilo si niektoré filmy o série si zopakovať. A naozaj nejde len o sled bláznivých scén, ako som si ich pamätal z detstva, ale zároveň ide o kriticko - sociálny komentár doby, korporátnych zamestnancov a ich šéfov a majiteľov. Pre tých predstavujú ich naničhodní podriadení len obťažujúcich otrokov, ktorým sa dá nariadiť čokoľvek. Obťažujúce príkazy sa otroci snažia zľahčiť, aby im ich šéfovia po zistení podvodu mohli zase rozkazy sťažiť atď. Typickou je scéna s bicyklovaním posadnutým šéfom. Žiaľ, ako tu mnohí píšu, množstvo vtipov zachádza za hranicu trápnosti, len aby si udržal film široký divácky ohlas. Preto, napriek výstižnej kritickej linke, predstavuje celok len lepší priemer. (30.11.2015)

Jeden z filmů, kde jsem se smál takřka nepřetržitě. Hodně gagů ale hraje s momentem překvapení - pokud film již vidíte podruhé, tak to až tak vtipné není. Mnohé scény ovšem takřka zkultovněly. V práci jsem slyšel říkat, když se blížil konec pracovní doby: "jdeme dělat Fantozziho." S Villagiem se mi ovšem už žádný jiný film nelíbil. (29.07.2003)

Vzpomínám si, jak jsem se, jako desetiletý, u toho řezal smíchy. Geniální dabing Stanislava Fišera nebo Jiřího Brudera dokázal tuhle komedii povýšit na jedinečný zážitek. Dneska bych se u toho stěží uchechtl a možná bych se na to ani nedodíval. Některé vtipy už jsou notně vyčpělé, a přesně tak pro desetileté děti, ale i ty to nebude bavit. Je jiná doba. 60% (22.02.2009)